Cyklotoulky po Bretani

Polostrov Penmarch, Finistère

Pobřeží jihozápadní části poloostrova Penmarch je většinou ploché, převažují písečné pláže, skály se vyskytují jen občas. Pobřeží nevypadá nijak hrozivě. O opaku však přesvědčuje z menhiru upravený pomník u Plozévetu: r.1797 při ztroskání lodi "Lidská práva" s vojáky, kteří měli pomoci Irsku v boji za nezávislost, se tu utopilo asi 600 lidí. Zajíždíme i do vnitrozemí, kde nám cestu zpestří i sem tam nějaký kopeček. Ještě víc než kostely ve vesnicích se nám líbí kaple, které stojí osamoceně v krajině, např. kaple u Penhors nebo kaple St.Evy (nejde o Evu, ale o bretonského světce, sv. Evyho, jednoho z irských misionářů, kteří do Bretaně přinesli křesťanství). Největším zážitkem dne jsou malebné zříceniny gotické kaple Languidou u Plovanu. Byla zbořena (bůhví proč, když jiné církevní stavby přežily) za francouzské revoluce - zachovaly se části zdí, některé sloupy a průčelí s nádhernou rozetou. U kaple Notre-Dame-De-Tronoën můžeme obdivovat nejstarší bretonskou kalvárii z 15.století. Je také největší ze všech, které jsme v Bretani viděli - na každé ze stran čtvercového podstavce je vytesáno množství půvabných postaviček (dohromady kolem stovky), které znázorňují scény z Kristova života.

Na travnatém vrcholku výběžku Pointe de la Torche stojí zbytky dolmenu. Docela nenápadné, většina turistů zajímavý útvar míjí bez povšimnutí. U St.Guénolé jsou kromě Muzea prehistorie krásné divoké skály, o které se vlny i za odlivu a hezkého počasí pěkně tříští. Cedule u nábřeží varují turisty, aby nezvyšovali počet zde utonulých lidí, na desce na vedlejším domě si můžeme přečíst, že zde před lety smetla vlna prefekta a jeho rodinu při nevinné procházce. S mořem asi opravdu nejsou žerty. Na nejzazším výběžku poloostrova poblíž městečka Penmarch chrání lodě před ztroskotáním 65 m vysoký maják Phare d’Eckmühl, více než 100 let starý - dnes slouží též jako rozhledna. Nedaleká kaple Notre-Dame-de-la-Joie měla námořníkům zajišťovat zase boží ochranu. V rybářském přístavu Loctudy se jdeme podívat na dražbu ryb "criée". Ve velké hale rybáři vystavují své úlovky, vyvolávač pokřikuje a obchodníci a restauratéři nakupují.

Nejzápadnější výběžek Bretaně je na severu poloostrova Penmarch, v kraji, který se také nazývá Finistère nebo Cornouaille. Nachází se tu největší bretonský rybářský přístav Douarnenez s muzeem lodí, které je zčásti pod širým nebem. I když naše trasa vede většinou vnitrozemím, občas se nabízejí nádherné pohledy na moře a členité pobřeží - přes hluboký záliv je vidět i vzdálený poloostrov Crozon. Podle mapy kromě kostela v Beuzecu zpočátku nic zajímavého nebude. Příjemným překvapením je nenápadná kaplička u Lescoganu s posvátnou studánkou a kamennou lavičkou, kterou jsme na cestě z kopce málem přehlédli - zase jedno místo, kde přímo cítíme „ducha staré Bretaně“. O kus dál nás řada větrných elektráren zase vrací do nejmodernější současnosti; využívat sílu větru je určitě efektivní, fouká tady skoro pořád.

Špičku poloostrova tvoří dva skalnaté výběžky, Pointe du Van a Pointe du Raz, mezi nimiž leží hluboká zátoka nazývaná Zátoka utonulých (Baie des trépassés). Oba výběžky stojí za to celé objet, i když se kolo musí občas vést, ne všude jsou stezky sjízdné. Zatímco Pointe du Raz je dnes přeplněna turisty a díky tomu dost ze svého půvabu ztratila, na Pointe du Van (v překladu snad Větrný mys) si přijdou na své i milovníci romantiky: není žádný problém sestoupit po stezkách ke skalám a tam se o samotě kochat pohledy na pobřeží a moře. Od kapličky St.They je také pěkně vidět na zátoku a druhý výběžek. Zátoka utonulých však nikterak hrůzostrašně nepůsobí, aspoň ne za poledního sluníčka: jméno však skutečně dostala omylem, nesprávným překladem původního bretonského názvu. Moře je mimořádně klidné, přesto se v zátoce tvoří pěkné vlny. A tak si užíváme koupání, i když je červnové moře v Bretani ještě docela studené.

Pointe du Raz je nejzápadnější mys Bretaně. Byl místem častých ztroskotání, což symbolizuje socha Panny Marie trosečníků (Notre-Dame-des-naufragés), stojící na nejvyšším místě výběžku. Kousek od ní končí u zábradlí většina turistů - dál na skály je možno jít jen na vlastní nebezpečí. Na samotnou špičku je ještě dost daleko, a protože jsou skály čím dál méně schůdné, po chvíli to z časových důvodů vzdáváme. I od sochy je vidět maják na blízkém ostrůvku a ostrov Sein, kde prý byli podle legend pohřbíváni druidové. Jak se moře vlní kolem skal lesknoucích se ve slunci, nějak si nedokážeme představit, jak to tady může vypadat za bouře. Nejspíš dost děsivě - ale tahle tvář Bretaně nám tentokrát zůstala utajená.

[2001]

O Bretani úvodemConcarneau, Pont-AvenPenmarch, FinistèreCarnac, QuibéronMontagnes noires, okolí LorientuSaint-Malo a okolíSeverní pobřežíDol de Bretagne, Mont Saint-Michel

© Helena Dvořáková