Bretaň - Montagnes noires, okolí Lorientu

Cyklotoulky po Bretani

Montagnes noires, okolí Lorientu

Černé hory, Montagnes noires, se nacházejí ve vnitrozemí kraje Finistère. Tento kraj je kopcovitější než většina Bretaně, i když se stále pohybujeme v nadmořské výšce do 300 metrů. Cítíme se tu jako doma - velmi nám to připomíná Vysočinu nebo Podkrkonoší, jen ty kostelíky jsou jiné a střechy nejsou červené, ale vesměs černé (v Bretani jsou typickou krytinou malé břidlicové čtverce). Máme v úmyslu vylézt na skálu Roc de Toullaëron (326 m n.m.), která má být nejvyšším vrcholem Černých hor a odkud má být podle průvodce pěkný rozhled: poté co vyšlapeme do sedla, marně hledáme odbočku, a tak tento bod programu vzdáváme. Možná jsme na špatném místě, nebo že by tam tak dlouho nikdo nechodil, až stezka zarostla? Nebylo by divu, tato část Bretaně není turisty příliš navštěvovaná. Zato tu nejspíš bude ta pravá Bretaň - podle všeho se tu dosud i bretonsky mluví, protože dvojjazyčné jsou nejen silniční označení měst jako po celé Bretani, ale i nápisy nad obchody (leckdy je bretonský nápis jako první, občas někde i francouzský překlad chybí).

Městečka Chateauneuf-du-Faou, Spézet i St. Hernin se vyznačují poměrně zachovalými tzv. farními ohradami (enclos): ke kostelu zde původně vždy patřila kostnice a kalvárie a celý komplex byl uzavřen kamennou zídkou. Svou kalvárii má i nádherná gotická kaple Notre-Dame-du-Crann, malebně rozložená v zeleném údolíčku. Bretonské církevní stavby jsou každá trochu jiná a zároveň mají něco společného: převažuje gotika, která tu románský sloh vystřídala mnohem později než jinde ve Francii, a stavby působí slohově čistě. Snad proto, že baroko do tohoto kraje nikdy nezavítalo. Venkovské kostelíky jsou vesměs nízké stavby s vysokou věží, ze žulových kvádrů porostlých lišejníkem, jakoby přikrčené, aby vzdorovaly větrům; prý jsou však nízké proto, že vesničané na stavbu nesehnali více peněz.

Poslední den pobytu v Bretani se jen tak potulujeme v okolí našeho dočasného domova, letoviska Guidel-Plages. Projíždíme malebnými vesničkami s typickými bílými bretonskými domky se dvěma komíny v průčelích, všude je hodně květin, z nichž převládají dvoubarevné hortenzie, občas se objeví i udržovaná došková střecha. Náhodně narazíme na cyklostezku vedoucí naším směrem, a tak můžeme výjimečně i opustit silnici bez rizika, že skončíme u nejbližšího statku (někdy takto končí i silnice, i když většinou u směrovek bývá upozornění na slepou silnici, bohužel jen ve francouzštině). Je to příjemná změna, a navíc se díky tomu dostaneme k rozpadlému dolmenu, který jsme ani na mapě nenašli: strop sice chybí, ale boční kameny ukazují, jak byl tento komorový hrob rozsáhlý. Na pobřeží u Fort-Bloqué s velkou moderní pevností se pláže střídají se skalnatými úseky. Koupání je tu docela příjemné, před sezónou jsou pláže poloprázdné. Množství bunkrů připomíná válečné časy - zřejmě je nastavěli za okupace Němci na ochranu před invazí.

Na zpáteční cestě domů se ještě zastavujeme ve městě Vannes. Jsou tu pěkné hrázděné domy, hradby, obrovská katedrála a přístav jachet. Ale je to jen město jako mnoho jiných. Ta pravá osobitá Bretaň, to je pobřeží a venkov. A kolo je jedinečný prostředek, jak se jí přiblížit.

[2001]

O Bretani úvodemConcarneau, Pont-AvenPenmarch, FinistèreCarnac, QuibéronMontagnes noires, okolí LorientuSaint-Malo a okolíSeverní pobřežíDol de Bretagne, Mont Saint-Michel

TOPlist