Cyklotoulky po Bretani

Severní pobřeží - Côte d'émeraude a Côte de granit rose

Smaragdovým pobřežím (Côte d'émeraude) je nazývána oblast západně od Dinardu. Pobřeží je tu hodně členité, přímořská městečka jsou oblíbenými letovisky s plážemi. Naše trasa vede od města Ploubalay na Cap Fréhel, projedeme tak tři výběžky. Saint-Jacut-de-la-Mer je spíš vesnice, ale má krásný kostelík a z travnatého mysu Point ed Chevret je vidět spousta malých ostrůvků. Za vesnicí míjíme pozůstatky hradu Chateau de Guildo, jehož vlastníkem byl kdysi spolubojovník Jany z Arku Gilles de Rais. Zde se od oficiální trasy odpojujeme, protože se chceme podívat na nejbližší z dolmenů na značené stezce "chemin des dolmens". Dolmen de Genouhan je hezkou ukázkou nízkého vícedílného dolmenu typu "allée couverte" - nacházíme ho celkem snadno, jen polní cesta je poněkud blátivá.
Na dalším výběžku se nachází městečko Saint-Cast-le-Guildo. Naše cesta vede po vedlejších silničkách a dá trochu práce uhlídat správné odbočky, protože u malých osad vždy není jméno a směrovky taky matou. Zajíždíme na mys Pointe de la Garde se sochou Panny Marie a pěkným výhledem na pláž i městečko. Zatímco ti rychlejší to zvládli až na vlastní konec výběžku, my se z městečka vracíme "do vnitrozemí" a kolem hluboké, za odlivu téměř prázdné zátoky, přejíždíme na výběžek Fréhel. Na jedné ze špiček tohoto poloostrova se rozkládá pevnost Fort de La Latte. Je přístupná na vstupné a z věže jsou krásné výhledy, nám však pokročilý čas návštěvu nedovoluje. Aspoň si ji vyfotíme, stejně jako menhir "Doigt de Gargantua" na přístupové parkové cestě, po níž se valí spousty lidí a většina si ho ani nevšimne.
Posledním cílem výletu je nejzazší bod poloostrova, mys Cap Fréhel. Tato část výběžku je porostlá vřesovištěm, právě kvete vřes i janovec a vypadá to moc hezky. Na skalnatém ostrohu stojí dva majáky, starý nefunkční ze 17. století , tzv. Vaubanova věž, a nový, který po válce nahradil jiný maják zničený za okupace Němci. Na něj se dá vystoupat, ale teď je kvůli silnému větru zavřený. Vichr tady, na konci 40 m vysokého útesu, opravdu překonává vše, co jsme v Bretani (a snad i jinde) zažili. Jinak je krásně slunečno, takže na parkovišti je spousta aut. Ale lidi se tu nějak rozptýlí. Kocháme se zvláštně tvarovanými skalami, na něž dole naráží příboj. I viditelnost je slušná, dohlédneme až na Fort de La Latte.

Za nejkrásnější část bretonského pobřeží je považováno Pobřeží Růžové žuly. Od místa, kde bydlíme, je to daleko, a tak věnujeme jeden den delšímu autobusovému přesunu s pěší procházkou. Počasí je však nejhorší z celého týdne, což způsobí nejen zrušení lodního výletu na Sedm ostrovů, kam se chtěla vypravit část účastníků, ale značně pokazí celý výlet. Počáteční pošmourno brzy nahradí mrholení a posléze stále intenzívnější déšť...
Z městečka Perros-Guirec do vesnice Ploumanac'h vede nejkrásnějším úsekem skalnatého pobřeží asi 4 km dlouhá "celnická stezka". Dvě hodiny, co na ni plánujeme, by bylo za pěkného počasí zoufale málo - je tu toho tolik k prohlížení a focení! Z důvodů ochrany vegetace se má chodit jen po ohrazené pěšině, ale jsou tu i odbočky a ve skalách už je možné volně prolézat. Vyznačená trasa vlastně spíš pomůže, aby se nezabloudilo a aby člověk nepřišel o to nejkrásnější. Obrovské, různě nakupené balvany mají načervenalou barvu a mnohé připomínají zvířata nebo jiné věci (např. Napoleonův klobouk, který jsme ovšem neidentifikovali). Jak se počasí zhoršuje, moře je víc a víc bouřlivé, vlny se rozbíjejí o skaliska a bílá pěna se rozstřikuje okolo. Jen škoda, že se už skoro nedá fotit. Navzdory dešti nevynecháme ani odbočku k majáku; kapličku u pláže na konci stezky jsme však nějak nezaregistrovali, jak pospícháme už být v suchu. Protože se ale autobus ve vesnici nemůže otočit, čeká nás ještě "mokrá" cesta až k výpadovce. (Na zpáteční cestě ještě zastavujeme ve městě Guingamp ve vnitrozemí. Stále prší, takže se jen někteří podíváme aspoň do katedrály...)

[2017]

O Bretani úvodemConcarneau, Pont-AvenPenmarch, FinistèreCarnac, QuibéronMontagnes noires, okolí LorientuSaint-Malo a okolíSeverní pobřežíDol de Bretagne, Mont Saint-Michel

© Helena Dvořáková