Který zájezd do Bretaně by vynechal návštěvu slavného Mont Saint-Michel, i když
tato proslavená památka už vlastně nepatří k Bretani, ale k Normandii?
Nás tenhle "Zázrak", jak se francouzské "La Merveille" překládá, přilákal už při naší
cestě do Francie v 70. letech a zastávku zde udělal i náš první bretaňský zájezd.
Proto pro nás Mont Saint-Michel tentokrát není "zlatým hřebem", ale víc nás láká Dol
de Bretagne a okolí. Volíme tedy sólotrasu a jedeme v protisměru. Nakonec náš výlet
"hodí" 90 km.
Počáteční úsek cesty po pobřeží je zajímavý četností větrných mlýnů - "kompletní" je jediný
a divíme se, že se tu už nevyužívají jako v Holandsku, fouká tady pořád. Vidíme také pár pěkně
udržovaných usedlostí s doškovými střechami.
První naší zastávkou je Mont Dol, jediný kopeček v přímořské rovině, poutní místo
s kaplí, rozhlednou se sochou panny Marie, větrným mlýnem a "čertovou skálou" (zde
se prý ďábel v boji s archandělem Michaelem snažil zachytit, aby nespadl dolů). Je tu krásný
klid, rozhledy, dole ve vesničce typický bretonský kostelík. Do Dol de Bretagne
je to kousek a historické město s hrázděnými domy a krásnou katedrálou sv. Samsona se nám moc líbí.
Trochu práce dá vykoumat, po jaké výpadovce se dostat k menhiru Champ Dolent,
který je se svou výškou přes 9 m nejvyšší v Bretani, ale odměna stojí za to. Více než stotunový
"šutr" je opravdu monumentální. Ještě náročnější je ovšem vymyslet trasu směr Mont-Saint-Michel,
abychom se nemuseli vracet do Dolu. S pomocí mapy a GPS si ale poradíme a po úzkých silničkách
jedeme příjemnou krajinou od farmy k farmě až do vesnice Baguel-Pican, což je opět hezká ukázka
venkovské Bretaně. Dál už je cesta méně zajímavá, mezi poli a poldery, a navíc si přidáváme
zbytečnou zajížďku, když uvěříme silničnímu ukazateli "Mont St.Michel přes poldery" - silnice končí
na hrázi a musíme se vracet. Dál se tedy kajícně držíme cyklostezky, kterou máme plánovanou na cestu zpátky.
(Cyklostezka chráněná stromy nás při návratu dovede až ke kapličce sv. Anny na pobřeží a uchrání nás
boje s protivětrem, který pak na pobřežní silnici bude dost ztěžovat jízdu).
K Mont Saint-Michel se pomalu přibližujeme podél říčky Couesnon, a čím jsme blíž, tím přibývá lidí. Až pod Mont Saint-Michel se už dnes nelze dostat autobusem ani autem, ba dokonce ani na kole. Parkoviště jsou u přehrady, kterou zde před pár lety vybudovali, aby zamezili zanášení zálivu pískem. Mont Saint-Michel býval kdysi za přílivu běžně ostrovem, nyní už jen asi 20x v roce. Kvůli naplaveninám taky zbourali hráz, po níž se dříve přijíždělo, a nahradili ji mostem, po němž mohou jít návštěvníci pěšky, nebo se svést pendlujícím autobuskem. Protože je pokročilá hodina, radší se nacpeme do busu. A jdeme si obejít opatství po hradbách, protože vevnitř už jsme dvakrát byli a prodírat se přecpanými uličkami městečka pod ním nás moc neláká. Při naší minulé návštěvě to byla idylka - tenkrát jsme přijeli hned po ránu, kdy tu ještě moc turistů nebylo. Teď je to hrůza. Co jinak o "Zázraku" napsat? Budova vlastního opatství, které se rozkládá na nejvyšších místech bývalého ostrova, je fantastické dílo románsko-gotické architektury. Každého ohromí sloupoví, klenby, rajský dvůr, zajímavostí je šlapací mlýn pro vnější výtah. Ale i pohledy odkudkoli vzhůru jsou úžasné, působivý je i výhled na písečné nánosy a zbytky vody kolem dokola.
[2017]
O Bretani úvodemConcarneau, Pont-AvenPenmarch, FinistèreCarnac, QuibéronMontagnes noires, okolí LorientuSaint-Malo a okolíSeverní pobřežíDol de Bretagne, Mont Saint-Michel© Helena Dvořáková