Dolomity - Marmolada a okolí

Marmolada, nejvyšší vrchol Dolomit, je jako jediná dolomitská hora zčásti pokrytá ledovcem. Na masív Marmolady jsou pěkné výhledy z vedlejšího hřebínku, na nějž vede lanovka z Arabby a turistická cesta z Passo Pordoi (část je dostupná jen po těžké ferátě Trincée).
Východiskem do oblasti Marmolady je kemp Malga Ciapela pod její strmou jižní stěnou nebo údolí u přehradního jezera Fedaia.

V oblasti Marmolady se mimo zmíněných nabízí další pěkná feráta na vrchol Il Collaz, ferátový úsek má také cesta na Ombrettu.

Marmolada di Penia (3.343 m)

Vyrážíme na túru s vyhlídkou, že počasí za moc stát nebude, ale lepšího se nejspíš nedočkáme - aspoň pršet ani sněžit by nemělo. Nahoře je ale dost sněhu, je možné, že feráta bude neprůchodná. Od jezera Fedaia vyjíždíme lanovkou = železnou klecí pro dva do výšky 2625 m. Je odtud pěkný výhled na přehradní jezero Fedaia a protější zubatý hřeben s docela drsnou ferátou "Via delle trincée", vrchol Marmolady nevidíme. U chaty Pian dei Fiacconi začíná ledovec. Tady si nazouváme mačky a skupina se rozděluje. Pár zdatnějších s jisticím lanem pro případ problémů se vydává na ferátu, my ostatní půjdeme "normálkou". Sníh je tvrdý, bez maček by se stoupalo hodně špatně, hlavně jak se svah stává stále strmější - tady bez maček uklouznout, jedeme až dolů. Před vrcholovým hřebínkem je třeba překonat holý skalní úsek, mačky dost překážejí. Pak už je stoupání zdánlivě docela mírné, ale všichni se vlečeme jako slimáci. Nevím, jestli to dělá únava, nebo nadmořská výška, ale po předchozích zkušenostech z fyzicky náročnějších výstupů bych to připsala výšce - přece jen jsou to tři tisíce. Ačkoli během výstupu byla viditelnost docela dobrá, vlastní vrcholek s křížem se schovává v mlze a spatříme ho, až když jsme skoro u něj. Takže vrcholové foto nic moc. V chatě Penia si dáváme polední pauzu, čaj a k tomu oběd z vlastních zásob, je příjemné si odpočinout a ohřát se. Druhá parta taky dorazila, se zprávou, že feráta se dá jít, i když na jednom úseku je bezpečnější lano natáhnout. Budeme mít tedy zajímavější sestup. Mačky vyměňujeme za úvazky a jdeme na ferátu. Počasí se zatím trochu vylepšilo, mezi cáry mraků se nám odhalují okolní kopce a údolí. Feráta není těžká, i když má pár téměř kolmých úseků s kramlemi místo žebříků. Bez jištění by to ale nešlo, nebezpečí uklouznutí je velké. Ocelová lana jsou úplně pod sněhem právě tam, kde se traverzuje ve vyšlapané stopě hodně strmý svah - nemít vlastní lano, můžeme to otočit. Pod sedlem Forcella Marmolada pokračujeme v sestupu po ledovci, a protože sníh změkl a svah je mírnější, vyplatí se urychlit postup sjížděním po botách. Před návratem k lanovce nás čeká ještě mírné stoupání, které nám v bořícím se sněhu dá docela zabrat.
[1997]

Cima dell'Auta (2.622 m)

Na túru vyrážíme z kempu Malga Ciapella pod stěnou Marmolady. Hned začátek je dobrodružný - musíme překonat dost široký potok a každý si hledá místo, kde mu to půjde nejlíp. První úsek je strmé stoupání lesem, zajímavá cesta začíná být, teprve když se dostaneme na náhorní planinu u Forcella Franzedas. Je to krásně pustý a divoký kraj, jeho malebnost zvyšuje navíc jezero Lago di Negher (též Lago di Franzei). Po hřebeni vystoupáme normální cestou na vrchol Cima dell'Auta Orientale, odkud jsou pěkné rozhledy do oblasti Marmolady. Netradičně sestupujeme ferátou, nejprve na sedlo pod druhým, nižším vrcholem, Cima dell'Auta Occidentale (dá se na něj rovněž vystoupit). Po prvním lehkém úseku je to docela pěkné lezení, v závěru je několik těžších míst. Překročíme sedlo Becher a vracíme se dlouhým údolím Valle de Franzedas. Za celou cestu nepotkáváme živáčka, až na stádo kozorožců. Je to zážitek pozorovat občasné půtky mladých samců - jejich rohy do sebe narážejí tak, že se to rozléhá celým údolím.
[1997]

© Helena Dvořáková