Dolomity - Sella a okolí

Náhorní planina Sella má podobu dortu, z něhož nad ostatními nižšími vrcholky vyčnívá špička Piz Boé. V jejím okolí jsou další zajímavé cesty v masívu Puez, malebný je samostatně posazený Langkofel se třemi vrcholky. Na túry do oblasti Selly se dá vyrážet z kempu v Colfosco nebo ze sedel Gardena, Pordoi nebo Passo Sella.
Piz Boé (3152 m), nejvyšší bod Selly, je dostupný normální cestou (případně i za použití lanovky), ale také po dvou ferátách: lehké zajištěné cestě Lichtenfelser Steig a velmi těžké ferátě Cesare Piazzetta. K "černým" patří také feráta na Sellaspitze.

Z "neferátových" túr, které jsme v těchto částech Dolomit absolvovali, bych doporučila:
Colfosco - Ciampaijoch - Crespeinajoch - Passo Gardena
(přechod pustou planinou Puez kolem dvou hezkých jezer, sestup úžlabinou mezi Cirami; absolvováno v červenci v čerstvě napadlém sněhu)
Stern-La Villa (Alta Badia) - rif. Gardenaccia - Ciampani - Pedraces
(krásná květena a výhledy, namáhavý sestup kosodřevinou)

Boéseekofel- Piz da Lech (2.910 m)

Na trochu odpočinkovou túru si vybíráme poměrně málo navštěvovanou ferátu v oblasti Selly, která zdolává pěkným lezeckým terénem stěnu jednoho z vedlejších vrcholků jménem Boéseekofel. Jmenuje se podle jezera Boé, které leží kousek pod ním. Lanovkou z Corvary na Crep de Mont se necháváme vyvézt až do výšky 2198 m. Ke stěně to není daleko, po jejím zlezení nás čeká ještě chodecký úsek, ale nikterak únavný. Na vršku si bohužel moc rozhledů neužijeme, mraky se honí okolo a hlavní vrchol Selly, Piz Boé pokrytý sněhem, se nám podaří stěží zahlédnout. Trocha lezení, včetně žebříků, nás čeká i na sestupu, ale cesta je to nepoměrně snazší. K lanovce se vracíme kolem jezera Boé po horských loukách, kde potkáváme bílé, černé i kombinované ovce a dokonce dva roztomilé kozlíky.
[2001]

Tschierspitzen - Pizes de Cir
Grosse Tschierspitze 2597 m
Tschierspitze V 2527 m

Nad sedlem Gardena se na jedné straně rozkládá mohutný masív Selly, na druhé straně rozeklaný hřeben Cir neboli Tschierspitzen a náhorní planina Puez. Ciry mají pět vrcholků, turistovi s vybavením na feráty jsou dostupné dva. Ciry se nám líbí už proto, že z Passo Gardena to budou krátké túry, téměř samé lezení a žádný nudný nástup. Na nejvyšší z Cir, Grosse Tschierspitze, vede lehká "zajištěná cesta"; úvazek prakticky není potřeba ani pro výstup, ani pro sestup, stačí se občas přidržet ocelového lana. Na vršku je kříž a hezký výhled na Passo Gardena a na planinu Puez, která svou pustotou působí jako měsíční krajina. Počasí ale za moc nestojí, takže Sella se nám skoro celá schovává v mracích. Po absolvování tohoto jednoduchého výstupu přecházíme traverzem pod skalami k Ciře číslo 5 (Tschierspitze V), špičce na okraji hřebene. Tady jsou opravdu divoké skály a feráta nabízí kvalitní lezení. Samotný vrcholek je tak malý, že se tam vejde tak nanejvýš pět lidí najednou. Na závěrečný výstup, kde táž feráta slouží i k sestupu, si proto musíme "vystát frontu". Člověk si tu ale fakt připadá jako horolezec.
[2004]

Sassongher (2.665 m)

Je devět ráno, právě jsme dorazili po noční jízdě autobusem do kempu v Colfoscu u Corvary. Je po dešti, ale mraky se trhají a sluníčko ozařuje majestátní horu, která se tyčí přímo proti nám. Bude cílem naší první túry, tak rychle postavit stany a za hodinu vyrážíme. Vršek máme coby kamenem dohodil, ale bude to převýšení asi 1000 m, takže žádná procházka. Cesta vede přes vesnici Colfosco a vzhůru po loukách, kde se pasou koně, až na sedlo s kapličkou a rozcestníkem, kde už začíná skalnatý terén. Výstup až na vrchol je nenáročný, jsou tu sice nějaká lana, ale dalo by se to zvládnout i bez jištění. V nejvyšších partiích hory jsou pěkně rozeklané skály, obzvlášť malebně působí tzv. Torri di Sasongher, věžičky jak cimbuří hradu. Pěkné pohledy na ně se naskýtají zejména při sestupu údolím Val de Juel. Jinak je ale sestup chodníčkem v suti a pak lesem docela dlouhý a namáhavý, a to nás pak ještě čeká pár kilometrů lesem a po silnici přes Corvaru zpátky do kempu. Na rozcvičení to bylo docela dost.

[2001]

© Helena Dvořáková