Dolomity - Nad jezerem Misurina

Monte Paterno - Paternkofel (2.746 m)

Túru začínáme u chaty Rifugio Auronzo. Pod věžemi Tre Cime přecházíme po poměrně pohodlném chodníčku k chatě Rifugio Lacatelli (též zvané Drei-Zinnen-Hütte); stoupání v závěru cesty trochu připomíná výstup přes práh v závěru Malé studené doliny pod Téryho chatou, ale není zdaleka tak únavné. Odtud zamíříme přímo ke skalnímu masívu. Začátek výstupu je trochu neobvyklý: vybavujeme se přílbami a baterkami a noříme se do podzemní chodby, která zde byla vybudována za 1.světové války. Chodbou dlouhou asi 600 metrů překonáváme po strmých schodech značnou část stoupání, občas si dopřejeme pohled na okolí z některého ze skalních oken - pozorovatelen. Pak štola končí a my vyměňujeme baterky za úvazky, smyčky a karabiny, protože nastupujeme do feráty. Jištění potřebujeme hlavně pro pocit bezpečí, protože srázy pod námi naznačují, že případné uklouznutí by neskončilo dobře, místy je však terén skutečně "lezecký" a ocelová lana nám pomáhají i při výstupu. Najednou jsme na vrcholku a překvapeně zíráme, jak je rozlehlý - při pohledu zdola vypadal, že se na něj nevejde pět lidí najednou. Teď nás tu odpočívá, obědvá, fotí a kochá se rozhledem snad na třicet, včetně rodinky se dvěma dětmi stěží školního věku, předpisově vybavenými a navázanými na lano s rodiči. Koukat je opravdu na co: Tre Cime di Lavaredo jsou kousek od nás jako na dlani, okolo divočina rozeklaných skal bizarních tvarů, v dálce až kam oko dohlédne hřebeny hor... Po krátkém odpočinku a obědě, o nějž se dělíme s krotkými a neodbytnými kavkami, sestupujeme zpět až k ústí štoly na Gamscharte (Kamzičí sedlo). Pro návrat volíme jinou cestu - traverz rozeklaným hřebínknem Bodenknoten a sestup do údolí na druhé straně hory. Ještě nás čeká kousek pěkné feráty dokonce se žebříky a pak už jen nenáročná cesta kolem Rifugio Lavaredo zpět k výchozímu bodu, chatě Auronzo. Při sestupu horskou loukou si přijdou na své i milovníci horské květeny. Spatřit vzácnou protěž neboli plesnivec alpský se člověku poštěstí málokdy - a tady je jimi v jednom místě louka přímo poseta!
[1994]

V souvislosti s horou Monte Paterno není možno nezmínit příběh Seppa Innerkoflera, jehož jméno feráta nese. Tento odvážný horolezec, horský vůdce a svého času správce chaty Drei-Zinnen-Hütte patřil po vypuknutí války k nejschopnějším z rakouských velitelů hlídek. V r. 1915 zahynul při téměř beznadějném pokusu dobýt pro Rakušáky tento strategický vrchol, obsazený Italy. Možná rukou protivníka (byl to údajně Piero de Luca), ale možná i omylem, zasažen krycí střelbou vlastních lidí. Italové ho na vrcholu hory pohřbili; teprve po válce bylo jeho tělo přeneseno do rodinné hrobky v Sextenu.

© Helena Dvořáková