Dolomity - Pala, Rosengarten

Rotwand - Roda de Vael (2.806 m)

Zkrácená varianta s průchodem komínem
Od sedla Karerpass stoupáme po cestě lesem a horskými loukami k chatě Roda di Vael (Rotwandhütte). Přímo nad námi se rozkládá hřeben, po němž vede feráta Masaré. Tady se rozdělujeme: jedna skupina půjde chodeckou trasu, druhá klasickou ferátu, třetí kratší, ale náročnější průlez skalním komínem. Je to docela dobrodružné - prosoukat se přes jedno obtížnější místo i s kletrem, z něhož čouhají hůlky, které se zamotávají do jisticích lan, není tak úplně bez problémů. Nahoře se náš vůdce suverénně vydává po ferátě doleva, což je, jak se ukáže později, zcela špatně. Asi po půl hodině příjemné feráty zjišťujeme, že nás téměř dohonila skupina číslo 2 a že se tudíž budeme vracet. Nevadí, aspoň si to lezení užijeme víc, naštěstí není velký provoz "v protisměru". Pod krásnou skalní stěnou Fensterturm se skalním oknem s křížem, ve které občas v mlze zahlédneme pár horolezců, děláme přestávku na oběd a poté pokračujeme na vlastní Rotwand. Nejdřív nás čeká "horolezecký" úsek - sestup stěnou. Cesta kolmo dolů je ale jištěná dobře, místy jsou tu i železné kramle. Přesto se tu poprvé v životě uchyluju k jištění oběma karabinami, při přecvakávání nemám právě dobrý pocit. Následuje ještě kus feráty na druhé straně štěrbiny a pak chodecký závěr na samotný vrchol. Mraky a mlha, které se od rána honí kolem, někam poodlétly a právě teď tady svítí sluníčko. Krajina kolem ale stále působí docela pochmurně, pustě a divoce.Sestupujeme na druhou stranu hory, cesta je jištěná a lana sestup urychlují. Na sedle Vaiolon se nabízejí dvě možnosti sestupu do Vigo di Fassa, kde nás čeká autobus. My volíme místo přímé vozové cesty okružní výhledovou stezku kolem horní stanice lanovky na Ciampedié a chaty Bellavista. Roste tady hodně horských květin, dokonce i protěž.
[2004]

Kompletní okruh, ovšem v protisměru
Na další návštěvě Dolomit máme naději, že si projdeme i zbývající část feráty Masaré, protože východiskem i cílem naší první túry je sedlo Karerpass (Costalunga). Po noci v autobuse vyrážíme brzy, takže si výstup k chatě Paolina nemůžeme zkrátit lanovkou. Traverzujícím chodníčkem s výhledy na protilehlý masív Latemar pokračujeme k soše Orla, pomníku Theodora Christomannose, průkopníka dolomitské turistiky, a k chatě Roda di Vael (Rotwandshütte). Vůdce skupiny ferátistů Pavel rozhoduje, že bude vhodnější napřed vystoupat na Rotwand, abychom míjeli méně protilezců, a po chvilce váhání vybíráme správnou stezku na sedlo Vaiolon, kde oblékáme úvazky. Výstup je lehký, skoro celá cesta je jištěná, ale v obou směrech putují zástupy lidí. Není divu - je předposlední srpnová neděle a navíc krásně. Občas kolem nás přelézají bez jištění i rodiče s dětmi, což už považujeme za hazard, i když ani my jsme to při minulém sestupu s jištěním nepřeháněli. Po chvilce odpočinku a občerstvení na vrcholu, kde je krásný rozhled a spousta všetečných kavčat, sestupujeme chodníčkem do úžlabiny, odkud po kramlích ve stěně přelézáme na protější kopec. Lezení trochu komplikuje střídání se s protilezci, ale všichni to zvládneme (nahoru je to asi lepší než dolů). Ještě pár pohledů na Fensterturm, skálu s oknem a křížem, a pokračujeme na ferátu Masaré. Trasa kličkuje rozeklaným hřebínkem, stoupání se střídá s traverzy a sestupy, užijeme si i průchod štěrbinou (až k němu jsme při minulé cestě nedorazili). Dle příručky přechází cesta přes tři vrcholky hřebene, ale jaksi je ani nezaregistrujeme. Lidí pomalu ubývá, ovšem našich sil, nejspíš i následkem mizerného spaní, taky. Některá místa, zejména při strmých sestupech, nám dávají zabrat. Když se ocitneme na konci hřebene, čeká nás ještě chodecký sestup mezi sutí a kameny k chatě a pak už po slušnější cestě zpátky dolů na sedlo. Proti plánu máme dvě hodiny zpoždění, pěší skupina na nás a autobus musí dost dlouho čekat.
[2009]

Dolomity-úvodPale de San MartinoNico GusellaRotwandSantnerpass

© Helena Dvořáková