Cesta po Irsku

Anglicko-velšské zastávky

Do Irska je autobusem neuvěřitelně daleko. To, že cesta přes kontinent až do francouzského Calais, odkud přejíždíme trajektem do Doveru, trvá nějakých 15 hodin, s tím člověk počítá. K tomu pár hodin z Doveru do města Bath, kde trávíme povinnou osmihodinovou zastávku, i to se dá vydržet. Pak nocleh poblíž Birminghamu (Wolverton). Ale uběhne ještě celý další den, než se dostaneme až do Irska. Dlouhá je jízda Anglií a Walesem, k tomu téměř čtyři hodiny trvá plavba trajektem z Holyheadu do Dublinu.

Několik hodin strávených v anglickém městě Bath je velmi příjemným přerušením dlouhé cesty. Kromě toho, že jsou tu dvě významné historické pamětihodnosti, katedrála a lázně, je to město dýchající pohodou, kde se snad ani nedá spěchat. Pěkná je procházka po nábřeží řeky Avon, stojí za to podívat se ke Kennet-Avonskému kanálu, kde je možno spatřit hausbóty, jejichž posádky si samy obsluhují zdymadla (je to turistická atrakce, s půjčeným hausbótem je možné podniknout několikadenní plavbu). Odpočívat se dá v rozsáhlém parku s botanickou zahradou. Katedrála sv.Petra byla původně klášterním chrámem: je ukázkou vrcholné gotiky, za vidění stojí hlavně klenba v tzv. perpendikulárním stylu. Prohlídkou bývalých lázní, podle nichž dostal Bath své jméno, lze strávit skoro celé dopoledne. První lázně nad horkými prameny, snad jedinými v Británii, postavili už Římané (město nazvali Aquae Sulis, vody bohyně Sulis). Po jejich zániku tu byly ve 12.století postaveny Královské lázně (King's Bath), které různě rozšiřované a přestavované sloužily až do poloviny 20.století (dnes zde lze pouze ochutnat lázeňskou vodu). V areálu je možné vidět několik bazénů a místností, které sloužily jako šatny, sauna apod., v části je umístěné muzeum s vykopávkami. Působivý je pohled na samotný pramen (Sacred Source), jehož voda přetéká do hlavní nádrže.

Krajina Walesu působí přívětivě a řada hradů, které zahlédneme cestou, naznačuje, že by tady bylo i leccos k vidění. My tady děláme bohužel jedinou zastávku, a to u vesnice, která láká turisty jen a pouze tím, že její název je nejdelší na světě. Jak může někdo vyslovit slovo Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch, nepochopím. Česky by se vesnice jmenovala asi takto: "Kostel p.Marie v dutině bílé lísky u prudkého víru a kostel sv.Tysilia u červené jeskyně". Je tady i nádraží a mají tu zajímavým způsobem řešené závory: má-li jet vlak, blokují silnici, jinak pro změnu trať. Bezpečnost zajištěna.

[2006]

ÚvodCestaDublin, BelfastSeverní IrskoBurren, MoherBunratty, Adare, KerryWaterford, Midleton, GlendaloughTara, NewgrangePowerscourt, Dalkey

© Helena Dvořáková