Dublin
je první irské město, které poznáváme. Nejprve jen z autobusu při přesunu do Rathdrumu,
kde strávíme noc po přistání v Irsku. Poměrně velký přístav, pěkné pobřežní promenády, hned si všímáme
místní speciality, různobarevně natřených domovních dveří (že by pomůcka pro opilce, aby našli cestu domů?).
Kromě prohlídky města máme na programu návštěvu pivovaru Guiness. K našemu zklamání ta část, do které pouštějí
návštěvníky, je jen muzeem výroby piva, takže zase taková atrakce to není (udělala bych bývala líp, kdybych
čas věnovala courání po městě). Dostáváme žeton na jedno černé pivo v "občerstvovně" v nejvyšším patře budovy,
odkud je aspoň pěkný výhled na rozlehlý Dublin.
Čas na město vymezený nám dovoluje jen prohlídku staré části Dublinu na pravém břehu řeky Liffey. Podíváme se aspoň
na známý železný most Ha'penny Bridge (nazvaný tak podle poplatku-mýtného); moderní bulváry na levém břehu (hlavní třída nese
jméno nejvýznamnějšího irského politika O'Connella) nás ale rozhodně lákají méně než malebná čtvrť Temple Bar se spoustou
hospůdek a květinové výzdoby. Poprvé tu vidíme dopady protikuřáckého zákona v podobě houfů kuřáků před hospodou. Po stopách
historie se vydáváme kolem Dublinského hradu založeného již ve 12.století Normany (avšak mnohokrát přestavovaného) ke dvěma
hlavním dublinským chrámům, Christ Church Cathedral a katedrále sv.Patricka. Christ Church vypadá zajímavěji, a tak si
ji prohlížíme i zevnitř - krásná je zejména románská krypta, nachází se zde též hrobka anglického dobyvatele Irska Strongbowa.
Obě katedrály pocházejí z 12.století, ale jejich dnešní podoba je z 19.století. Nedaleko narazíme na zbytky středověkého opevnění.
Ještě alespoň nahlédneme do nádvoří Trinity College, místní univerzity, a musíme odjíždět - další noc už bude v Belfastu.
Belfast
je svou atmosférou něco úplně jiného než Dublin. Při odpolední procházce po pamětihodnostech dělá příjemný dojem, není zdaleka tak rušný.
Jako hlavní město (Severního Irska) rozhodně nepůsobí. V centru je několik monumentálních staveb vesměs novějšího data: radnice (City Hall)
se sochou královny Viktorie, hodinová věž pro změnu věnovaná jejímu manželovi (Albert Memorial), obrovská novorománská katedrála sv. Anny, před níž
jsou v chodníku citáty významných irských osobností. Kolem přístavu moderní stavby, hlavní třída připomíná Příkopy. Aniž bychom opustili centrum,
vidíme také opuštěné budovy s vymlácenými okny. Večerní toulání nás pak zavede i do vedlejších uliček. Hospod pomálu a vzácně posezení venku, občas
ulice s neobývanými domy a posprejovanými zdmi. Kolem deváté večerní je Belfast jako po vymření - včetně hlavní třídy. Je sice neděle, ale i tak.
Léta trvající občanská válka mezi katolíky a protestanty jako by nebyla minulostí, lidé si zřejmě vycházet večer trvale odvykli. To jsme se ani
nepřiblížili "hranici" mezi protestantskou a katolickou čtvrtí a skoro se tu bojíme. Belfast byl vždy symbolem náboženské nesnášenlivosti - a přitom
jsme v okruhu několika ulic napočítali pět kostelů různých vyznání (včetně moravských bratří).
[2006]
ÚvodCestaDublin, BelfastSeverní IrskoBurren, MoherBunratty, Adare, KerryWaterford, Midleton, GlendaloughTara, NewgrangePowerscourt, Dalkey© Helena Dvořáková