Dalmatské ostrovy - s lodí a na kolech

Pelješac, Makarska

Den sedmý: Poloostrov Pelješac
V noci přišel déšť a vítr, zdá se, že hezkému počasí je odzvoněno. Umytá a ještě liduprázdná Korčula vypadá v pošmourném ránu docela smutně. Loučíme se s ostrovem a přeplouváme na pevninu. Orebič, trajektový přístav na poloostrově Pelješac, je co by kamenem dohodil. Vítr je docela silný a kapitán váhá, jestli zakotví loď v Kučišti nebo v Lovišti, kam je to sice dál, ale je tam více chráněná zátoka. Kde bude cíl dnešního dne, to se tedy dozvíme až po poledni mobilem. Vyrážíme po hlavní silnici západním směrem a ze začátku to moc slibně nevypadá. Je nezvykle velký provoz (zřejmě lidé kvůli počasí předčasně utíkají z dovolené) a protivítr je tak silný, že se nadřeme tak, jako bychom jeli do kopce. Naštěstí se to trochu zlepší, když přejedeme víc do závětří a na vedlejší silnici, ale pro změnu přicházejí přeháňky. Jako zpestření nás čeká asi 600 metrů dlouhý, jen málo osvětlený tunel, kterým se dostáváme do vnitrozemí. Jsme zase v kraji vinic, pěstují se tu vyhlášené odrůdy dingač a postup. Snad v každém statku v okolí Potomje se víno prodává a nabízí k ochutnání, pro velkoodběratele je tu dokonce cosi, co vypadá jako benzínová pumpa, ale čerpá se tu místo benzínu víno. Silnice, po které sjíždíme zpět do Orebiče, se mnoha serpentinami zařezává do okolních skal - jízda je opravdu požitkem. Trochu si prohlédneme městečko, které má ráz klidného přímořského letoviska. Vily, obklopené zelení, si tu prý už od předminulého století nechávali postavit námořní kapitáni pro poklidné trávení svého "důchodu". Nad městečkem v kopci stojí malebný františkánský klášter s kostelíkem; docela rádi bychom se k němu vypravili, ale nezbývá času - už víme, že musíme dojet až do Lovište. Cesta vede po pobřeží (již opět bez provozu), překonává sedlo horského hřebenu a posléze padá dolů do malé zátoky. Naše poslední kotviště je pravým opakem rušné Korčuly. Je to místo, které by si člověk, toužící po odpočinku v klidu, vybral pro dovolenou u moře. Nejsou tu žádné hotely, jen pár privátů a malý kemp. A čisté oblázkové pláže.

Den osmý: Makarská - konec plavby
Původně se mělo odplout se svítáním, abychom dojeli včas do Baška Vody, kde jsme měli být už kolem desáté. Vrčení motoru nás ale neprobudilo a u snídaně se dozvídáme, že kapitán čeká, až se vítr trochu utiší a až dostane zprávu od sesterské lodi Silva, jak si s větrem poradila ona (je to menší loď, tak s ní vítr tolik necvičí). Pár lidí honem hledá kinedryly a podobné pojistky, ale jak se ukáže, nebudou potřeba. Vyplouváme asi v půl deváté a plavba moc rychle neubývá. Vítr je opravdu dost silný a s lodí to trochu houpe, ale jde spíš o zpestření plavby. Zato se udělalo docela hezky. Když se dostaneme (už k polednímu) na dohled Baška Vody a těšíme se na vylodění, loď se najednou obrací a pluje zpět. Prý nás v přístavu nechtějí - je malý a naše velká loď by při manévrování ve větru mohla poškodit sebe i jiné lodě. Našim cílem tedy bude Makarská. Přistáváme až kolem 14.hodiny, čímž jsme trochu zkomplikovali situaci dalšímu turnusu, který se teď přesunuje do Makarské na kolech (autobus dorazí večer). My se ale nezlobíme - aspoň poznáme další z pobřežních městeček. Na kole objíždíme pláže v okolí, teď po sezóně (a menším ochlazení) téměř liduprázdné. Hezký je taky poloostrov Sv. Petar se stejnojmenným kostelíkem a maličké historické centrum, jinak je ale Makarská typické letovisko se spoustou hotelů. Koupání je tady příjemné, ale připadá nám, že voda je už přece jen studenější. Konec září je konec září. Aspoň nám není tolik líto, že jedeme večer domů.

[2005]

ÚvodBaška Voda, HvarKorčula, LastovoPelješac, Makarská

© Helena Dvořáková