S toulavým autobusem na Korsiku

V horách nad sedlem Vizzavonna; orlí hnízdo Corte

(4.den)
Vstáváme brzy, čeká nás velká túra na horu Monte d'Oro - podle průvodce to bude cca 9 hodin, s převýšením asi 1400 m. Hned na začátku ztrácíme značku - není to nic divného, se značením si tady moc hlavu nelámou. Jak se dohadujeme o dalším postupu, rozdělujeme se na dvě skupiny a postupně se navzájem ztrácíme, ale všichni se nakonec zase na správnou cestu po čase napojíme. Po opuštění krytu lesa vedro zaútočí navzdory nadmořské výšce plnou silou - vody v lahvích ubývá rychleji než přibývá výškových metrů a stoupání nebere konce. Vrcholek, který má 2389 m, potěší trochou lezení a rozhledem; myslíme si, že nejhorší je za námi, a podceňujeme délku i náročnost sestupu. Když konečně dorazíme k prvním pramínkům potoka, který o kus níž vytvoří fantastické Cascades des Anglais (v nepřesném českém překladu Anglické kaskády), jsme neskutečně vyprahlí - tolik vody najednou jsem snad v životě nevypila. Pak přicházíme k mostku nad první tůní a dál už je to jedna nádhera - co všechno dokáže vytvořit kombinace kámen a voda! Je nám trochu líto, že se připozdívá a nemůžeme se zdržet déle - jen jedna koupel pro osvěžení a rychle dolů, aby nás soumrak nezastihl ve špatně schůdném terénu. I tak jsme v táboře skoro za tmy. Nejsme však poslední a navíc se dvě účastnice výpravy kdesi ztratily, takže všichni jdou spát trochu nesví.

(5.den)
Ráno se "ztracenky" ohlásily - sešly do špatného údolí a přenocovaly v nedalekém kempu, do oběda prý dorazí. Máme tedy změnu programu - do Corte se jede až po obědě, dopoledne máme na vychutnání Anglických kaskád, což všichni uvítají. Nad sedlem Vizzavona se tyčí zřícenina strážního hradu, který láká k prozkoumání, a tak se vypravujeme ke kaskádám přes kopec, beze značky - je to trochu dřina, ale hrad stál za to. U vody se vyřádíme, na své si přijde oko i tělo - průzračná voda není zas tak strašně ledová, jak by se dalo očekávat. V některých tůních se dá i plavat, skáčeme ze skály, sprchujeme se pod vodopády, fotíme. Jen škoda, že oproti včerejšku nemáme tu krásu jen pro sebe - turistů je tu jak naseto.

Corte, které bylo v 18.století nakrátko hlavním městem Korsiky, se rozkládá malebně uprostřed hor, na soutoku řek Restonica a Tavignano (obě údolí prý jsou turisticky velmi atraktivní). Vévodí mu středověká pevnost na skále, dříve kasárna, dnes národopisné muzeum. Corte je sídlem korsické univerzity, na náměstí má pomník Paolo Paoli, korsický národní hrdina, bojovník za nezávislost. Když čekáme u autobusu, než se všichni sejdeme, pozorujeme hašení vzdáleného požáru pomocí letadel. Jak se dozvídáme od jednoho zde žijícího Čecha, jsou na Korsice požáry na denním pořádku. Ne všechny však vznikají náhodou - často k nim dochází proto, že vesničané po starém zvyku vypalují porost, aby rozšířili nebo zúrodnili půdu k obdělávání. Krajan, který zcestoval kde co a tady se živí jako kuchař v restauraci, nám povídá i jiné zajímavosti o životě na Korsice, např. že je tu mnohem levnější živobytí než jinde ve Francii, nebo jak těžko ho jako cizince přijímali rodiče jeho místní dívky.

[1998]

ÚvodCestaOkolí Vizzavony, CorteCalacuccia; Monte CintoCol de Verghio, Spelunca, PortoAjaccio, Filitosa, SarteneBonifaccio; OspédaleAléria, Bastia, Saint-Florent

© Helena Dvořáková