(4.den)
Vstáváme brzy, čeká nás velká túra na horu Monte
d'Oro - podle průvodce to bude cca 9 hodin, s převýšením
asi 1400 m. Hned na začátku ztrácíme značku - není
to nic divného, se značením si tady moc hlavu nelámou.
Jak se dohadujeme o dalším postupu, rozdělujeme se na
dvě skupiny a postupně se navzájem ztrácíme, ale všichni
se nakonec zase na správnou cestu po čase napojíme. Po
opuštění krytu lesa vedro zaútočí navzdory nadmořské
výšce plnou silou - vody v lahvích ubývá rychleji než
přibývá výškových metrů a stoupání nebere konce.
Vrcholek, který má 2389 m, potěší trochou lezení a
rozhledem; myslíme si, že nejhorší je za námi, a
podceňujeme délku i náročnost sestupu. Když konečně
dorazíme k prvním pramínkům potoka, který o kus níž
vytvoří fantastické Cascades des
Anglais (v nepřesném českém překladu Anglické kaskády),
jsme neskutečně vyprahlí - tolik vody najednou jsem
snad v životě nevypila. Pak přicházíme k mostku nad
první tůní a dál už je to jedna nádhera - co všechno
dokáže vytvořit kombinace kámen a voda! Je nám
trochu líto, že se připozdívá a nemůžeme se zdržet
déle - jen jedna koupel pro osvěžení a rychle dolů,
aby nás soumrak nezastihl ve špatně schůdném terénu.
I tak jsme v táboře skoro za tmy. Nejsme však poslední
a navíc se dvě účastnice výpravy kdesi ztratily, takže
všichni jdou spát trochu nesví.
(5.den)
Ráno se "ztracenky" ohlásily - sešly do špatného údolí a přenocovaly
v nedalekém kempu, do oběda prý dorazí. Máme tedy změnu
programu - do Corte se jede až po obědě, dopoledne máme
na vychutnání Anglických kaskád, což
všichni uvítají. Nad sedlem
Vizzavona se tyčí zřícenina strážního
hradu, který láká
k prozkoumání, a tak se vypravujeme ke kaskádám přes
kopec, beze značky - je to trochu dřina, ale hrad stál
za to. U vody se vyřádíme, na své si přijde oko i tělo
- průzračná voda není zas tak strašně ledová, jak
by se dalo očekávat. V některých tůních se dá i
plavat, skáčeme ze skály, sprchujeme se pod vodopády,
fotíme. Jen škoda, že oproti včerejšku nemáme tu krásu
jen pro sebe - turistů je tu jak naseto.
Corte, které bylo v 18.století nakrátko
hlavním městem Korsiky, se rozkládá malebně uprostřed
hor, na soutoku řek Restonica a Tavignano (obě údolí
prý jsou turisticky velmi atraktivní). Vévodí mu středověká
pevnost na skále, dříve kasárna, dnes národopisné
muzeum. Corte je sídlem
korsické univerzity, na náměstí má pomník Paolo
Paoli, korsický národní hrdina, bojovník za nezávislost.
Když čekáme u autobusu, než se všichni sejdeme,
pozorujeme hašení vzdáleného požáru pomocí letadel.
Jak se dozvídáme od jednoho zde žijícího Čecha,
jsou na Korsice požáry na denním pořádku. Ne všechny
však vznikají náhodou - často k nim dochází proto,
že vesničané po starém zvyku vypalují porost, aby
rozšířili nebo zúrodnili půdu k obdělávání.
Krajan, který zcestoval kde co a tady se živí jako
kuchař v restauraci, nám povídá i jiné zajímavosti
o životě na Korsice, např. že je tu mnohem levnější
živobytí než jinde ve Francii, nebo jak těžko ho
jako cizince přijímali rodiče jeho místní dívky.
[1998]
ÚvodCestaOkolí Vizzavony, CorteCalacuccia; Monte CintoCol de Verghio, Spelunca, PortoAjaccio, Filitosa, SarteneBonifaccio; OspédaleAléria, Bastia, Saint-Florent© Helena Dvořáková