S toulavým autobusem na Korsiku

Jezero Calacuccia; Monte Cinto, nejvyšší hora Korsiky

(5.den, pokrač.)
Z Corte pokračujeme vnitrozemím ostrova dále do hor, pod nejvyšší horu Monte Cinto, kde u přehradního jezera Calacuccia bude naše další tábořiště. Projíždíme kaňonem řeky Golo, kudy byla silnice zčásti uměle vybudována na odvážných mostech (Scala di Santa Regina), úžasné jsou pohledy do hlubin pod námi i na skály podivuhodných tvarů kolem. Asi by to byl zážitek projet si to na kole, ale zase ten pocit, když vás na úzké silnici předjíždí třeba autobus... Pro pěšáky zcela nedostupný úsek.

Rozbíjíme tábor u jezera. Hledáme si místa na spaní v nerovném a trním zarostlém terénu. Na výběr jsou ještě relativně rovná místa pod kaštanovníky, ovšem je třeba napřed vysbírat pichlavé plody. Kolem nás se volně popásají krávy, které nejdřív se zájmem sledují naše hemžení a když z nás nic nekouká, odtáhnou o kus dál. U našeho divokého tábořiště není dobrý přístup k vodě, na koupání musíme na druhou stranu, kde jsou velké balvany - břehy jsou bahnité, ale voda čistá. Obdivujeme panorama hor: nejvyšší hora Monte Cinto nevypadá moc zajímavě, v zubatém hřebenu masívu vrcholek nijak nevyniká, zato o něco nižší "korsický Matterhorn" Paglia Orba upoutá na první pohled.

(6.den)
Vstáváme nezvykle brzo, ještě za šera. Snažíme se autobusem vyjet co nejvýš nad vesnici Lozzi, abychom měli pro dobývání Monte Cinta co nejkratší nástup. Osobní auta vyjedou až na parkoviště pod chatou Erco, autobus to musí na prašné silnici s ostrými zatáčkami vzdát dřív. K chatě to máme přes hodinu, i když volíme zkratky, sotva znatelné pěšinky pichlavým porostem. Tak poznáváme zblízka a na vlastní kůži korsickou macchii, stěží prostupnou změť tuhých rostlin, nízkého křoví a travin, a docela litujeme, že nemáme dlouhé kalhoty. U pramenu u chaty doplňujeme zásoby vody, abychom nedopadli jako na Monte d'Oro, ale tentokrát nám bohatě vystačí - nahoře docela fouká a vůbec nám nepřipadá vedro. Klasický horský výstup, serpentinami v suti a kamení, je náročnější jen ve skalách kousek pod vrcholem, kde je i dost špatné značení. Na vrcholku Monte Cinta, ve výšce 2706 m, je jakýsi betonový kvádr, u něhož se fotíme. Skupina se rozděluje: větší část pokračuje dvoudenním přechodem na Pagliu Orbu, ostatní se vracejí dolů k autobusu, který má čekat do pěti hodin v Lozzi. Kdo to nestihne, bude muset pěšky až dolů. Hlava rodiny je otrlý horal a volí delší cestu přes jezero Cinto, které seshora vypadá se svou nazelenalou vodou moc pěkně. My ostatní se rozhodujeme pro sestup po již známé cestě. Ale kudy vlastně jít - značky nějak zmizely! Sestupujeme tedy nazdařbůh jakýmsi žlebem, v obavách, jestli bude terén schůdný i o pár metrů níž - naštěstí je a pod skalami narazíme na značenou pěšinu. Celý sestup trvá déle, než jsme odhadovaly, hlavně poslední úsek skrz macchii je nekonečný (Lozzi je mnohem níž, než se zdálo při jízdě autobusem). V půl šesté je autobus pochopitelně pryč...a jezero ještě hluboko pod námi. Vyhlídka na další hodiny sestupu nás moc neláká, a tak zkoušíme stopa. Kupodivu úspěšně: Pařížan, který je zde na rekreaci, nás sveze asi dvě třetiny cesty. Zbytek se dá jít zkratkou přes vesnici - aspoň máme příležitost vidět, jak se tady žije. U jezera potkáváme na silnici prasečí rodinku na procházce.

(7.den)
Ráno nás čeká nemilé překvapení - dvě tašky, které byly uložené v zavazadlovém prostoru autobusu, se válejí v trávě kus vedle - měli jsme noční návštěvu. Naštěstí zloději nejdřív tašky prozkoumali, a protože české konzervy a müsli tyčinky je zřejmě nijak nezaujaly, neobtěžovali se je ani odnést. To jsou rizika volného táboření - a v tomto případě možná i následek večerního veselého zpívání u kanystříků korsického vína, které na nás upozornilo obyvatele protější vesnice.Jinak máme odpočinkový den - až odpoledne se máme přesunout k parkovišti Podkova (Fer de Cheval), kde se k nám připojí skupina z přechodu. Pocouráme trochu okolím tábořiště, kde jsou zvláštní vyhlodané skály, a naposledy si užíváme koupání v čisťounké a teplé vodě jezera Calacuccia.

[1998]

ÚvodCestaOkolí Vizzavony, CorteCalacuccia; Monte CintoCol de Verghio, Spelunca, PortoAjaccio, Filitosa, SarteneBonifaccio; OspédaleAléria, Bastia, Saint-Florent

© Helena Dvořáková