S toulavým autobusem na Korsiku

Col de Verghio, Spelunca, Porto

(7.den, pokrač.)
Od Podkovy přejíždíme na tábořiště kousek pod sedlem Verghio, což je nejvyšší autem dostupný bod Korsiky (1477 m). Toto horské sedlo rozděluje jižní a severní část Korsiky a stojí na něm monumentální socha Ježíše Krista krále. Všude je tu krásná příroda, nádherné jsou zvlášť obří borovice. Tam, kde my strávíme noc, je hotel, parkoviště a oplocené placené tábořiště, Brzy poznáváme, že tady tábořit volně asi nepůjde. Všude kolem se potloukají polodivocí čuníci všech velikostí, neustále hledající nějakou potravu - ani v klidu sníst večeři nás nenechají. Část osazenstva autobusu se rozhodne využít tábořiště, část se smíří s noclehem v autobuse. Naše rodinka nachází lepší řešení. V lese jsme objevili polorozpadlou dřevěnou ohrádku, trochu ji přebudujeme a zpevníme a usídlíme se na noc tam. Večer jedna velká svině mohutně chrochtá a šťourá kolem naší ohrádky, nicméně zbořit se ji nerozhodne a dál už nám příjemnou noc nic nenaruší. Zvláštní místo, kde ohrady slouží lidem a čuníci jsou na svobodě.

(8.den)
Sjíždíme k západnímu pobřeží, do městečka Porto. Cestou zastavujeme v Evise, abychom se podívali do soutěsky Spelunca. Stojí za to: dnem hlubokého kaňonu protéká potok, který mezi balvany vytváří menší i větší tůně s čisťounkou vodou jako stvořené ke koupání. Zajímavé jsou i dva starobylé obloukové mosty. Kromě toho je tu i nový silniční most. Sraz pro návrat k autobusu máme mít u Ponte Vecchio. Naše rodina se jako obvykle drží trochu stranou ostatních, abychom měli pro řádění ve vodě soukromí. U starého mostu čekáme ve stanovenou hodinu marně - ostatní se sešli u mostu nového (ukázalo se, že se naše vedoucí přeřekla). Všem se uleví, když šťastně dorazíme k autobusu, byť se zpožděním.

V Portu se poprvé na Korsice setkáváme s mořem a hodně nás zklame - kalná voda a špinavá oblázková pláž. Líbí se nám ale sportovní přístav, kamenná strážní věž a nádherné skály nad městem. Skály podivuhodných tvarů zvané Calanches pak večer vidíme z autobusu zblízka: v podvečerním slunci jsou zbarvené do červena a některé připomínají lidské postavy nebo zvířata. Škoda, že pro autobus není nikde místo k zaparkování, abychom si je mohli prolézt a nafotit, ale abychom stihli náš program, musíme nocovat ještě o dost jižněji.

[1998]

ÚvodCestaOkolí Vizzavony, CorteCalacuccia; Monte CintoCol de Verghio, Spelunca, PortoAjaccio, Filitosa, SarteneBonifaccio; OspédaleAléria, Bastia, Saint-Florent

© Helena Dvořáková