S toulavým autobusem na Korsiku

Bonifaccio; Ospédalský les

(11.den)
Jeden z nejzajímavějších dnů na Korsice, i když je počasí výjimečně nic moc - slunce se objevuje poskrovnu. Dopoledne je na pořadu Bonifaccio, odpoledne přírodní krásy Ospedalského lesa. Bonifaccio je určitě nejmalebnější město Korsiky a stojí za to si ho prohlédnout nejen pěšky, ale i z výletní lodě - pro skupinu je docela slušná sleva. Město stojí na vysokém křídovém útesu a vévodí mu mohutná pevnost, dosud sídlo cizinecké legie. Vyhlídková plavba trvá asi hodinu, loď zajíždí i do nedaleké jachtařské zátoky a do dvou jeskyní, z nichž jedna je nazývána podle tvaru Napoleonův klobouk a druhá je pozoruhodná tím, že její vchod připomíná obrys Korsiky. Z moře je dobře vidět Schodiště krále aragonského, které prý vytesali vojáci za jedinou noc, aby město získalo přístup k moři (má 187 schodů). Město stojící na strategickém místě bylo ve středověku Janovany velmi důkladně zabezpečeno proti napadení. Vstup chránila brána, kde se prý kontrolovalo, aby ve městě nebylo najednou víc než 25 cizinců, kteří museli do večera město opustit. Domy byly vybaveny cisternami na vodu, voda se do nich sváděla dodnes místy stojícími oblouky nad ulicemi. Do prvního patra vedly úzké schody, dále už jen vytahovací žebříky.

Po prohlídce města se jdeme projít po cestě nad skalami směrem k mysu Capo Petrusato, nejjižnějšímu výběžku Korsiky, odkud je Sardinie coby kamenem dohodil. Je to ale dost daleko, takže se musíme rozhodnout, zda koupání mezi skalami pod městem, nebo cesta až k majáku - obojí se stihnout nedá. Kousek od mysu je přitom taková krásná plážička...

Odpoledne se přesunujeme do oblasti Ospédalského lesa. V kraji bizarních skal podnikáme kratší túru k vodopádu Piscia di Gallo alias Čůrajícímu kohoutku (rozuměj vodovodnímu). Vodopád je opravdu obří, sestup až dolů je označen jako "na vlastní nebezpečí" a někteří horám nezvyklí návštěvníci, kterých je tu bohužel dost, mají i problémy. Nedaleké Ospédalské jezero je napůl vyschlé, tabule upozorňují na vysoké nebezpečí lesních požárů. Nocujeme kousek odtud, na velmi krásném místě poblíž hory Punta di Diamante, která má být naším cílem příští den.

(12.den)
Na túru na Punta di Diamante je znovu krásně slunečno. Hory jsou tady zase úplně jiné, tvarů spíše zaoblených, skály tvoří zajímavé útvary - jeden jsme soukromě nazvali Varhany. Na vrchol hory značka buď nevede, nebo jsme ji beznadějně ztratili: zkoušíme výstup různými úžlabinami, ale vždy narazíme na neschůdný úsek. Ženská část skupiny vesměs ztrácí trpělivost a dává přednost prozkoumání okolních nižších skal, odkud jsou také pěkné rozhledy - my si vybíráme Varhany, kde si docela užijeme i lezení. Nejvytrvalejší muži nakonec cestu na vrchol Diamantové hory nacházejí, takže spokojeni jsou všichni. Odpoledne relaxujeme na pláži u Solenzary, kde bude i náš poslední nocleh. Koupání ve vlnách je tu příjemné.

[1998]

ÚvodCestaOkolí Vizzavony, CorteCalacuccia; Monte CintoCol de Verghio, Spelunca, PortoAjaccio, Filitosa, SarteneBonifaccio; OspédaleAléria, Bastia, Saint-Florent

© Helena Dvořáková