S toulavým autobusem na Korsiku

Aléria, Bastia, Saint-Florent

(13.den)
Časně ráno vyrážíme směr Bastia. Díky nuceně brzkému vstávání se podíváme na východ slunce nad mořem - stojí to za to. Zastavujeme v Alérii, kde jsou pozůstatky nejstaršího řeckého osídlení na Korsice z 6.st. př.Kr. Archologický areál je však oplocen a na vstupné, a protože nemáme čas, podíváme se jen na středověkou pevnost a kostelík. Pak si prohlížíme Bastii. Ani "na druhý pohled" nás příliš neuchvátí. Dolní město, to jsou bulváry s domy z 19.století, promenáda s palmami, moderní přístav, ve vedlejších ulicích domy silně nahlodává zub času. Naštěstí je tu také malebnější starý přístav a citadela. Tu vystavěli Janované nad rybářskou vesnicí a podle ní dostalo město své jméno. V hradbami obklopeném areálu s mohutnou vstupní branou stojí bývalý guvernérský palác, dnes muzeum etnografie, a barokní katedrála, sídlo biskupa, s vyhlášenou stříbrnou soškou Panenky Marie, s níž se tu konávají procesí.

U autobusu se dozvídáme zajímavou novinu: bůhví čí chybou máme lístky na trajekt až na další den. Nikomu nevadí, že máme na Korsice den k dobru na úkor "italské" části programu, stejně se nám odtud nechce. Z Bastie tedy přejíždíme přes úzkou šíji na západní pobřeží k městečku Saint-Florent. Silnice se klikatí, ve srázech pod ní vidíme vraky aut a přemýšlíme, jak se tam dostaly - byl to následek neopatrné jízdy, nebo je to místní zvyk, jak odkládat doslouživší vozy? Z nejvyššího bodu je fantastický rozhled na obě strany. U St.Florent je rekreační oblast, autobus má problém najít místo k zaparkování a na plážích je dost lidí. Abychom si zpestřili odpoledne, vydáváme se podél pobřeží dál. Není to však snadné, všude jsou oplocené pozemky nebo aspoň zákazy vstupu s nápisem Privé. Oklikami po prašných cestách a pěšinách v macchii se dostaneme až do krásné zátoky, která nás však krutě zklame pokud jde o koupání - je tam stěží po pás vody.

(14.den)
Nastává definitivní čas odjezdu. Ráno si ještě prohlédneme St.Florent s pěknou pevností, pak jedeme zpět do Bastie a naloďujeme se na trajekt. Tentokrát jedeme do Livorna. Cesta však není kratší, dokonce nabereme nějaké zpoždění, protože před vjezdem do přístavu čekáme podle pokynů lodivoda, až jiná loď přístav opustí. Projíždíme Itálií, na sedle Predil na italsko-slovinské hranici u krásného jezera strávíme noc a večer dalšího dne jsme doma.

[1998]

ÚvodCestaOkolí Vizzavony, CorteCalacuccia; Monte CintoCol de Verghio, Spelunca, PortoAjaccio, Filitosa, SarteneBonifaccio; OspédaleAléria, Bastia, Saint-Florent

© Helena Dvořáková