Města Evropy - Španělsko

Madrid

Rušné velkoměsto, rozložené v rovinatém terénu na řece Manzanares. Nemá čistě historické centrum, zato výškové budovy i ve vnitřním městě (příliš však neruší). Poblíž řeky byla postavena novogotická katedrála Almudena a královský palác (zčásti z 18.století, zčásti novější); v parku před palácem na Plaza Oriente je sochařská galerie španělských králů. Oboje jsou monumentální stavby, stejně jako pomník nejvýznamnějšího španělského spisovatele Miguela de Cervantes na Plaza de Espaňa doplněný bronzovými sochami Dona Quijota a Sancho Panzy. Funkci pražských Příkopů má třída nazvaná Gran Vía, další obchodní oblast je při náměstí Puerta del Sol. Stará část města se nachází poblíž náměstí Plaza Mayor, na němž se kdysi konávaly nejdůležitější události ve městě včetně býčích zápasů a autodafé (jeho dnešní podoba je ze 17.století, vévodí mu budova Casa de la Panaderia, dříve sídlo pekařského cechu, a socha Filipa III.). Radnice (Casa de la Villa) a asi nejstarší madridské stavby Casa de Cisneros a Torre de los Lujanes jsou na Plaza de la Villa. V okolí najdeme ještě několik starších kostelů (San Andrés, San Pedro), ale jinak je až na královský kostel San Jéronimo (poblíž muzea Prado) z 16.stol. většina madridských pamětihodností novějšího data. Za návštěvu stojí velmi příjemný rozsáhlý park Retiro. Kromě velkého jezera, na němž se jezdí na lodičkách, jsou tu dva zajímavé výstavní paláce, Palacio de Cristal a Palacio de Velázquez, pomník krále Alfonsa XII. s kolonádou, jezírka a různé další stavbičky. Pozoruhodností Madridu je Temple de Debod, originální egyptský chrámek přenesený sem z míst, která zaplavila Asuánská přehrada. Při návštěvě Madridu lze zajet do nedalekého Escorialu, kde stojí klášter San Lorenzo, vybudovaný Filipem II. jako jeho rezidence. V rozsáhlém areálu s mohutnou bazilikou jsou kromě klášterních místností také králem kdysi obývané pokoje, knihovna, obrazárna a královská hrobka.

[2008]

Sevilla

Druhé největší španělské město, centrum Andalusie, rozkládající se nad řekou Guadalquivir. Historická část je soustředěná kolem katedrály, která je největší gotickou katedrálou vůbec a čtvrtým největším křesťanským chrámem na světě. Má pět lodí, uvnitř se nachází hrobka Kryštofa Kolumba (je ale sporné, zda tu skutečně leží) a z její věže La Giralda (přestavěné z minaretu), kam se vystoupá bez použití schodů, je pěkný rozhled. Nedaleký královský palác Alcázares reales je nádhernou ukázkou mudéjarského (pokřesťanštěnými maurskými řemeslníky vytvářeného) stylu s krajkovitými ornamenty - jako celek včetně zahrad srovnatelný s Alhambrou. Mísí se tu arabské i křesťanské umění, vedle arabesek tu najdeme typické španělské azulejos s převažující žlutou barvou nebo tapiserie, v zahradách se architekti opravdu vyřádili, a to na poměrně malém prostoru. Po pobytu v té kráse už ostatní sevillské zajímavosti (věž Torre del Oro, největší španělská býčí aréna, radnice či hezké staré kostely) nedosahují patřičného efektu...

[2008]

Granada

Město, které se jako poslední ve Španělsku vymanilo z moci Maurů - dobytím Granady byla r.1492 dokončena tzv. reconquista. V granadské katedrále, v královské kapli, jsou pohřbeni "katoličtí králové" (los reyos catolicos) Ferdinand Aragonský a Isabela Kastilská, sjednotitelé Španělska. Staré město je velice malebné, krásné jsou i úzké uličky ve strmém svahu postavené čtvrti Albaicín, odkud je nádherný výhled na perlu Granady, Alhambru. Původně pevnost, posléze pohodlné sídlo maurských vládců, kteří milovali zahrady, vodu a krásu vůbec. Strávit zde půl dne není příliš. Horní, více pěstěné zahrady, patří k "letohrádku" Generalife. Rozsáhlý areál vlastní Alhambry je obklopen hradbami s baštami a nachází se v něm řada staveb: zbytek vlastní pevnosti Alcazaba, odkud je výhled na město i hornaté okolí, komplex královských paláců, různé další pavilónky, arabské lázně, a z doby pozdější dva křesťanské kostely a palác Karla V. (tato strohá budova je tu jako pěst na oko). Vše uprostřed květinových zahrad, doplněno nádržemi s vodou. Maurská filigránská výzdoba, ohromující už u malých staveb, dosahuje v královském paláci vrcholu - nejen jemné sloupy a krajkovitá okna, ještě k tomu zvláštní plástvovité stropy. Zcela bez konkurence.

[2008]

Cordóba

Město nad Guadalquivirem, kde se rovněž nezapře arabský vliv. Vkusem maurských vládců se zjevně inspirovali i španělští králové, protože jejich palác "Alcázar de los reyes cristianos" je obklopen zahradou s vodními plochami zcela v jejich duchu, jaksi navíc jsou zde pouze sochy králů (islám zobrazování postav zakazuje). Vlastní palác je, pravda, ve srovnání s Granadou, poněkud humpolácký. Staré město, bývalá medina, bývalo obklopeno hradbami, z nichž část dosud stojí. Poetické jsou klikaté uličky židovské čtvrti (Juderie), kde je jedna z mála ve Španělsku zachovaných synagog. Perlou Cordóby je ale Mezquita: katedrála, vestavěná do areálu bývalé mešity. Vnější zdi jsou zdobené v arabském stylu, ve vnitřním nádvoří s pomerančovníky chybí snad jedině nádrž na mytí nohou, minaret se jen trochu upravil na zvonici. V interiéru zůstalo arabského ještě více - výklenek k modlitbám mihráb a především obrovský prostor členěný červeno-bílými sloupy, který tady je neuvěřitelných... A do toho vestavěná křesťanská část, s gotickými klenbami, oltáři a tradiční výzdobou. Zážitek. Ale celá Cordóba stojí za to ji procourat. Působivý je Guadalquivir s mohutným "římským" mostem (se základy z římské doby), pevností Torre de Calahorra a zbytky vodního mlýna. Uprostřed města člověk náhodou narazí tu na středověkou věž, tu na zříceniny římského chrámu, o kostelech různého stáří nemluvě.

[2008]