Provence - krajem slunce v sedle bicyklu

Vaucluse a Lubéron

Čeká nás "horská etapa" - planina Vaucluse a přejezd vápencového pohoří Luberon. Z Isle-sur-la-Sorgue, města s několika zachovanými vodními mlýny, jehož jméno by se dalo přeložit jako Ostrov nad Sorgou, jedeme proti proudu řeky do Fontaine-de-Vaucluse. Městečko v údolí pod skalami se zříceninou hradu je proslulé mimo jiné tím, že zde žil básník Petrarca - vzpomínal tu na svou Lauru, kterou poznal při pobytu v Avignonu. Turisté sem však nejezdí kvůli jeho pomníku a muzeu nebo románskému kostelíku (s malými vitrážovanými okénky, které propouštějí minimum světla, což je pro Provence typické) - největší pozoruhodností je pramen řeky Sorgue. Hlavní pramen je uvnitř jeskyně ve skále a tvoří hluboké nazelenalé jezírko. Z boční stráně pak vyvěrá několik dalších pramenů, tak silných, že horský potok se po několika stech metrech mění v říčku, jejíž sílu využívá mlýnské kolo papírny (muzeum ruční výroby papíru). Poté naše cesta začíná stoupat a překonáváme první menší hřebínek. Cabrieres d'Avignon je typická malebná provensálská vesnička, cesta je příjemná s výhledy do kraje, obzvláštní radost nám udělá třešňový sad se stromy tak obsypanými třešněmi, že stačí natáhnout ruku. V St.Panteléon je k vidění románský kostelík, okolo něhož se nachází několik malých kamenných sarkofágů - v průvodci se dočteme, že to byly rakve dětí, které nestačily být pokřtěny.

Cestou na Roussillon se krajina se mění, vede převážně borovými lesy a začínají se objevovat načervenalé skály. Je to okr, jímž je tento kraj proslulý. V okolí Roussillonu jsou okrové doly a nejzajímavějšími částmi těchto "skalních měst" vedou naučné stezky. Městečko Roussillon má domky natřené různými odstíny okrové barvy (podle toho dostalo i jméno) a působí velmi přívětivě z dálky i z blízka. Z terasy u kostela je fantastický rozhled, před námi je vidět i hlavní hřeben pohoří Luberon, který budeme muset překonat. Mezi skalami sjíždíme do údolí a zastavujeme na oběd v nejnižším bodě, za římským mostem Pont Julien - u pod ním protékající říčky je krásně a najde se i stín. Stoupání nakonec není tak strašné, jako to zezdola vypadalo, zvlášť když se posilníme třešněmi u cesty. Taky zase po dlouhé době vidíme levandulové pole, tak musím honem natrhat pár kousků domů. Městečkem Bonnieux, rozloženým ve svahu v několika úrovních, prochází jedna z mála cest přes hřeben. V poměrně úzké hlavní ulici si protijedoucí vozidla musejí často dávat přednost a je tam docela mumraj - zato výhled odtud je nádherný. Zakrátko jsme na sedle a čeká nás asi desetikilometrový sjezd. Je to paráda, silnice samá serpentina a krásné skály okolo, možná je dobře, že to nejde jen tak "pustit", aspoň si to líp vychutnáme. Vesnice Lourmarin se opět vyznačuje úzkými křivolakými uličkami a navíc jsou tu krásné kamenné fontánky s osvěžující ledovou vodou; blízký zámeček nás nijak zvlášť nezaujme. Projíždíme městečkem Cadenet k řece Durance, kde nás u mostu čeká autobus. Těšíme se na vykoupání, ale řeka nás zklame - je mělká, kamenitá a je tam silný proud, takže osvěžení spočívá jen v "naložení se" do vody. Čeká nás dost dlouhá jízda autobusem. Několikrát křižujeme řeku Durance, která je zčásti odvedená do zregulovaných kanálů a zřejmě hodně průmyslově využívaná. Večer "rozbíjíme tábor" v kempu u městečka Moustiers-Sainte-Marie kousek od kaňonu Verdon. Překvapivě je tu chladněji - jsme trochu výš a severněji a navíc tu prý i pršelo.

[2002]

ÚvodOkolí MontélimaruKaňon ArdecheAvignon a okolíCamargueLes AlpillesVaucluse a LubéronKaňon VerdonNa jih od Saint-CroixOkolí Saint-Tropez

© Helena Dvořáková