Sardinie - větší sestra Korsiky

Severozápad - okolí Alghera

(6. den)
Ráno je sice všude namoknuto, ale vypadá to na krásný den. Kola (rovněž pěkně zmoklá) máme stále na autě, tak jen nasedneme a jedeme na sever směr Porto Torres. Zajíždíme se podívat na bývalé hornické městečko (a stříbrné doly) Argentiera; rozpadlé budovy se prý začínají s pomocí EU upravovat na skanzen. Na kole pak jedeme vnitrozemím až na výběžek Stintino se stejnojmenným městečkem (letoviskem a přístavem). Za Stintinem, směrem na mys Falcone, se nachází údajně nejkrásnější ze zdejších pláží La Palosa, většinou je tu ale pobřeží skalnaté. Na dohled máme ostrov Asinara, kde bývalo vězení a kde žijí bílí oslíci. Před Stintinem, v místě zvaném Le Saline stojí poměrně zachovalá strážní věž, na níž se dá vylézt a rozhlédnout se po okolních plážích a odsolovacích nádržích (salinách). Zpátky se vracíme po pobřežní cestě, abychom se podívali na další vyhlášené bílé pláže a vyhnuli se provozu. Kvůli dost velkým vlnám, v nichž se převalují chaluhy, tu však koupání není to, co jsme očekávali. Cesta je kvůli obrovským loužím špatně sjízdná, ale co je nejhorší - nedovede nás až k silnici, jak to podle mapy vypadalo, u nepřekonatelných salin to musíme otočit a nezbývá nám než vracet se k autu "tou istou". Po návratu do kempu my dva znovu "sedláme" a vyrážíme do cca 3 km vzdáleného Alghera. Ze sardinských měst bylo nejvíce poznamenáno španělskou nadvládou: říká se mu malá Barcelona a prý se tu dosud dost mluví katalánsky. Historické jádro ze tří stran obklopují mohutné hradby s několika bastiony; jinak je tu katedrála s osmibokou zvonicí, dva další kostely (jeden s majolikovou kopulí), malý přístav a pobřežní korzo. Večer hodně rušné městečko, zejména hlavní třída a okolí.

(7.den)
V noci zase přichází déšť, jsme šťastni, že spíme pod střechou. Leje i dopoledne, už skoro propadáme depresi, kemp je skoro prázdný a samá louže. V jedenáct se vyčasí, a tak vyrážíme dle plánu na Capo Caccia k Neptunově jeskyni. Míjíme nuragovou vesnici Palmavera: je to poměrně rozsáhlý areál se zbytky dvou centrálních věží a asi padesáti drobnějších staveb, ale působí dojmem zbořeniště a k návštěvě příliš neláká. Mnoho se toho nezachovalo ani z římské vily (Villa Romana) u zálivu - trosky jsou rovněž za plotem, avšak zcela nepřístupné. Na Capo Caccia končí cesta u odbočky k Neptunově jeskyni (Grotta di Nettuno); dál k majáku se nesmí, je tam vojenský prostor. K jeskyni se sestupuje po schodech a betonových chodnících poměrně hluboko - dle průvodce 110 výškových metrů a 656 schodů. Vstup do jeskyně je téměř na úrovni moře. Zpřístupněná je jen malá část, s velkým slaným jezerem a samozřejmě krápníkovou výzdobou (jsou tu i zvláštní různě zakroucené malé krápníčky). Na zpáteční cestě odbočujeme na vyhlídku, odkud je vidět i na druhou stranu poloostrova - bohužel, viditelnost není nic moc. Protože je do večera ještě daleko, je třeba si ještě něco přidat. Z průvodce víme, že je v okolí přírodní rezervace či turistický lesopark Foresta demaniale, ale nikdo z naší skupiny neví, jak se tam dostat. My dva zamíříme na poloostrov Maristella, protože je tam maják a strážní věž, a máme kliku - při cestě do Porto Conte objevíme jeden ze vstupů do rezervace. Z mapky si vybíráme značenou trasu na mys Punta Giglio, která je asi po velkých deštích jediná sjízdná a určitě nejhezčí. Vede příjemným subtropickým lesem s bujnou vegetací, na konci nás čekají nádherné výhledy a zbytky vojenských opevnění. Na druhé straně poloostrova je další strážní věž a krásné pláže (m.j. známá Spiaggia delle Bombarde), ale počasí ke koupání neláká. Večer si ještě trochu prohlížíme Fertilii, kde je středověký most (zvaný Ponte romano) končící v půli řeky podobně jako v Avignonu.

[2009]

ÚvodPalau, MaddalenaCapo Testa, CastelsardoOkolí AlgheraOkolí Siniscoly

© Helena Dvořáková