Sardinie - větší sestra Korsiky

Konec září s koly na Sardinii... Prodloužené léto, moře ještě teplé, lidí na plážích i aut na silnicích podstatně méně než v hlavní sezóně. Zájezd, co jsme si vybrali, vypadal slibně i pokud jde o program: měli bychom projezdit zajímavé oblasti severní části ostrova, jen se dvěma většími přesuny. Nakonec se zájezd tak tak uskutečnil - jede nás osm v minibusu.

Po Sardinii cestovat je docela dobrodružství, kufruje se tu jedna radost. Mapy obvykle neobsahují názvy míst, na které ukazují směrovky, neodpovídají vždycky ani cesty a silnice. Překvapením je dost kopcovitý terén i v přímořských oblastech a na silnicích spojujících pobřežní letoviska poměrně silný provoz. Co nás ale zaskočilo nejvíc: počasí, jaké bychom tady v tuhle roční dobu nečekali. Nicméně omezilo nás minimálně: ujeli jsme na kolech asi 450 km a co jsme viděli, stálo za to.

Co napsat o Sardinii úvodem?
Po Sicílii je to druhý největší ostrov Středomoří. Na rozdíl od Korsiky patří k Itálii (je autonomní oblastí), ale kromě italštiny se tu mluví také sardštinou. Jméno má podle původních obyvatel, Sardů, nikoli sardinek. Z prehistorického osídlení vynikala zvláštní sardinská civilizace tzv. Nuragů (tímto jménem jsou označovány také jejich stavby, polokruhové kamenné věže, kterých je na Sardinii několik tisíc). V období antiky byla Sardinie postupně v moci Féničanů, Kartáginců a Římanů, po krátkém ovládnutí Vandaly pak patřila Byzanci. Od 8.století vzdorovala Sardinie, administrativně ve správě čtyř tzv. judikátů, nájezdům Arabů - za pomoci Janovanů a Pisanů, kteří poté ostrov částečně okupovali (Janov sever, Pisa jih). R. 1294 udělil papež Sardinii jako léno aragonskému králi. Španělská nadvláda trvala víceméně do r.1718, kdy ostrov připadl savojské dynastii. Jako součást Sardinsko-piemontského království se pak stal součástí sjednocené Itálie. Hlavní město je Calgari na jihu ostrova, s nímž soupeří severní Sassari, město s nejstarší sardinskou univerzitou.

[2009]

ÚvodPalau, MaddalenaCapo Testa, CastelsardoOkolí AlgheraOkolí Siniscoly

© Helena Dvořáková