Turecko

Cesta - se zastávkou v Bukurešti

Ráno odjíždíme z Prahy vlakem do Budapešti. Zhruba tříhodinovou přestávku využíváme k procházce po dříve honosné, nyní dosti zpustlé Kossuthově třídě k Dunaji, odkud se pokocháme výhledem na vrch Gellért s pevností a hradní vrch, na zpáteční cestě si prohlédneme (zvenku) nedávno restaurovanou synagogu. Do Bukurešti jedeme lehátkovým vlakem a jsme tam ráno dalšího dne. Vlak do Instanbulu odjíždí až asi za pět hodin, takže si Bukurešť stihneme docela prohlédnout. Průvodce se tu vyzná a vede nás tak, abychom viděli hlavní pamětihodnosti v dosahu. Až na příjemný park Cismigiu se nám město příliš nelíbí. Parlament, dříve Ceaucescovo sídlo, je obludně velká budova, v typicky ruském stylu postrádajícím lidská měřítka. Rumunské "Champs-Elysées", moderní bulvár ústící na parkovišti před Parlamentem, dost kontrastuje s ostatními bukurešťskými ulicemi a jejich zchátralými domy. Zaujme způsob, jakým ve městě dělají elektrické a telefonní rozvody - zadrátované ulice a na každém sloupu navíc změť stočených drátů. Historické budovy až na pár restaurovaných pravoslavných kostelíků jsou tak z 19.století. Kostel Cretulescu, nejstarší v Bukurešti, je ze 17.století: ten je ale opravdu krásný, zejména výmalba interiérů a podloubí.

Další cesta a zejména noc ve vlaku stojí za pendrek. To, že je ve vlaku turecký záchod, by se ještě dalo vydržet. Jídelňák tu není, ale kávu vaří a pivo prodává průvodce vagónu. Přejezd rumunsko-bulharské hranice bychom ani nepoznali, nebýt dlouhého přejíždění Dunaje, který je tady opravdu majestátní řeka. Bulharsko je o poznání civilizovanější země, mnohem méně bordelu kolem trati a upravenější vesnice. Na turecké hranici jsme ve tři ráno. V Kapikule musíme vystoupit a stoupnout si do fronty na orazítkování pasu (Slováci musejí vystát fronty dvě, další na víza). Vlak tu stojí asi hodinu a neodjede dřív, dokud se všichni nevrátíme do vlaku a pohraničník nezkontroluje, že všichni mají červené razítko. (Při zpáteční cestě to samé kvůli černému razítku - navíc s čekací dobou na peróně, protože vlaky se tu křižují a vlak směr Istanbul má přednost). Nabíráme menší zpoždění, v Istanbulu jsme ráno po deváté.

[2008]

ÚvodCestaIstanbulAnkaraKappadokiePamukkale a HierapolisAntika při pobřeží

© Helena Dvořáková