Turecko
Istanbul
Na Istanbul máme půl dne při příjezdu a potom večer a celý další den před odjezdem. Je to málo. Celý Istanbul (evropská i asijská část) má skoro 15 milionů obyvatel a od prvních předměstí na evropské nádraží Sirkeci (konečnou pověstného Orient Expresu) jede rychlík přes půl hodiny. Stihli jsme vidět jen hlavní památky v historické čtvrti nad Zlatým rohem a podívat se do nejevropštější části, čtvrti Bayoglu s Galatskou věží. Bohužel nezbyl čas vidět město z vody (projížďkou po Bosporu a Zlatém rohu), podívat se na druhý sultánský palác Dolmabahce (rokokový, z 19.století), nebo přejít přes cca 1 km dlouhý most přes Bospor do asijské části...
Většina zajímavostí je soustředěna na tzv. Serailovém mysu, pár kroků od nádraží Sirkeci a hotelu, kde bydlíme.
Sultánský palác Topkapi, Modrá mešita, Aya Sofia, Nová mešita, Egyptský bazar. Z jedné strany Bospor a za ním Asie, z druhé zátoka Zlatý roh
(jmenuje se tak prý proto, že sem při obléhání Konstantinopole naházeli vládci města zlaté poklady).
Pokračujeme-li dále touto částí města, přijdeme do Bazárové čtvrti s řadou dalších mešit a známým Velkým bazarem.
Palácový komplex Topkapi, postavený dobyvatelem Konstantinopole Mehmedem II. v letech 1459-65, má čtyři nádvoří, několik bran,
kromě harému řadu pavilónů a dalších budov. Jako sídlo sultánů sloužil do r.1853 (poté ho nahradil palác Dolmabahce), veřejnosti byl
zpřístupněn r.1924. Prohlídka zabere celé odpoledne. Z prvního nádvoří, kde stojí byzantský chrám Hagia Eirene (později zbrojnice, nyní
koncertní sál)
se do vlastního areálu prochází branou zvanou "Pozdravení pokoje" - trochu divné pojmenování, když je známo, že se zde vystavovaly hlavy
popravených (v nedaleké kašně si prý kati umývali po exekuci meče). Ale jsme v Turecku. Interiéry harému (na zvláštní vstupné) jsou to nejkrásnější,
co je tu k vidění. Prostory, kde žil sultán, vládkyně harému sultánova matka (valide sultan), jeho hlavní manželka , ostatní ženy
či strážci-eunuši jsou nádherně vyzdobené, pozoruhodné je i "sociální zařízení" (k části byla přistavěna jeho moderní obdoba).
Ostatní palácové budovy kromě mešity a sálu vezírské rady (zvaného díván, což je zajímavá slovní hříčka: malým zamřížovaným okýnkem tam mohl
sultán nepozorovaně přihlížet jednání) slouží jako muzeum. Jsou zde sbírky zbraní, oděvů a nádobí (v bývalých
kuchyních), klenotnice a pavilón Mohamedova pláště. Tuto relikvii sice běžný smrtelník neuvidí, ale může tu obdivovat např. klíče od svatyně
v Mekce (Ka'aby), Mohamedův zub nebo otisk jeho šlépěje(!).
Ze čtvrtého nádvoří je pěkná vyhlídka na město a Bospor.
Na náměstí Sultanahmed, bývalém antickém hippodromu, stojí téměř proti sobě dvě obrovské stavby: původně byzantský chrám Hagia Sofia (Aya Sofia,
Chrám Boží Moudrosti) z 6.století, a osmanská mešita Ahmeda I. z počátku 17.století zvaná podle kachlové výzdoby stropu Modrá mešita. Hagia Sofia,
postavená za císaře Justiniána a po dobytí Konstantinopole přestavěná na mešitu, je dnes muzeem (kvůli podivným otvíracím hodinám se nám ho
navštívit nepodařilo, ale zlaté byzantské mozaiky jsou prý úžasné).
Modrá mešita s šesti minarety (jako jediná se odvažovala konkurovat posvátné Mekce) slouží dosud svému účelu a turisté nesmějí
dovnitř v době bohoslužeb. V nádvoří mešity (jako je tomu u většiny mešit v Turecku) je kašna, kde si muslimští muži i dnes před bohoslužbou myjí nohy.
Muezzinské svolávání k modlitbám se v Turecku ozývá 5x denně, ale muezzin již nemusí vystupovat na minaret, dostatečnou slyšitelnost
zajišťují reproduktory. (mimochodem: být tímto kvílením vzbuzen v pět hodin ráno není dvakrát příjemné). Před vstupem do mešity je nutno se zout
a boty si vzít s sebou v igelitovém pytlíku, což trochu snižuje důstojnost božího chrámu (na šátku pro ženy se zde netrvá). Mešita je obrovská
a prázdný prostor jen s koberci ještě zvyšuje pocit lidské nepatrnosti.
Na náměstí s parkovou úpravou se nacházejí další zajímavosti. K antickým památkám patří obelisk, přivezený kdysi z Egypta, tzv. Zděný sloup
Konstantina VII. Porfyrogenneta, poničený prý zejména janičáři, kteří si lezením na sloup dokazovali svou šikovnost a odvahu, a zbytky Hadího sloupu
z Delf, který postrádá hadí hlavy od té doby, co je urazil jakýsi opilý polský šlechtic. Z doby osmanské říše pochází další menší mešita, tzv.
Roxellaniny lázně (dnes prodejna koberců) a kašna císaře Viléma II. (nazvaná tak na počest jeho návštěvy). V blízkosti náměstí stojí ještě za vidění
krásně zdobená kašna Ahmeda III. (nedaleko brány do Topkapi paláce), a především cisterna Yerebatan, zvaná též Basiliková cisterna. Tato obrovská
nádrž na vodu, postavená v 6.století a po zániku Byzantské říše po celá staletí zapomenutá, byla rekonstruována a zpřístupněna teprve nedávno. Zděné
klenby podepírá 336 sloupů vysokých přes 8 m, v mělké vodě plavou ryby, zvláštní atmosféru umocňuje hudba a načervenalé osvětlení. O původu dvou hlav
medúz, z nichž jedna je z neznámých důvodů "naležato", se toho mnoho neví - pravděpodobně byly součastí svatyně nymfeum.
Být v Istanbulu a nenavštívit Velký bazar (turecky Kapali Carsi), to snad ani nelze. Jeho návštěvu spojujeme s větší prohlídkou Bazárové čtvrti a za
tím účelem jedeme tramvají (jedinou zdejší linkou) až ke hradbám starého města. Tzv. Theodosiovy hradby, které tento císař nechal postavit v 5.století,
obklopovaly Konstantinopolis v délce 6,5 km a odolávaly všem útokům až do r.1453: měly 11 bran a 192 věží a údajně byly postaveny za 2 měsíce.
Zachovala se jich poměrně značná část. Ke hradbám je téměř "přilepen" kostel Chora (Kariye camii), druhá nejvýznamnější byzantská památka Istanbulu; v době naší
návštěvy byl bohužel v rekonstrukci, stejně jako druhá největší instanbulská mešita, Suleymanova mešita, kterou postavil nejvýznamnější
osmanský architekt Mimar Sinan (v 16.století). Spokojujeme se tedy s památkami menšího významu: malým byzantským kostelíkem Faith (Fethyie) s pěknými
mozaikami, a mešitou Fatih s přilehlou medresou (škola koránu), hřbitovem a hrobkou dobyvatele Mehemeda II. Cestou míjíme poměrně zachovalé
zbytky Valentova akvaduktu. Část města poblíž hradeb je chudší čtvrtí, kde asi žijí převážně lidé hlásící se k jiné "odnoži" islámu.
Zatímco jinde jsou i ženy oblečeny evropsky, jen sem tam některá má tradiční šátek (obvykle krásný), tady potkáváme i ženy v černém, jimž
z "hábitu" kouká jen trojúhelník obličeje, a vousaté muže s turbany. Návštěva bazaru je zážitek v dobrém i zlém, tedy aspoň
pro toho, kdo nezbožňuje nákupy a smlouvání. Ohromný krytý areál má několik bran a spoustu křižujících se uliček s krámky přeplněnými
nejrůznějším zbožím, od tretek a tureckých specialit počínaje až po oděvy, boty, kožené zboží či šperky a hodinky. A prodavači se hned anglicky
ptají, odkud jste, a snaží se za každou cenu něco prodat. Po chvilce tu beznadějně zabloudíte. Příjemnější obdobou je Egyptský bazar poblíž Nové
mešity (která je svou pestřejší výzdobou možná hezčí než Modrá) při cestě ke Galatskému mostu. Je specializovaný na potraviny, v nabídce převažují
koření a turecké sladkosti (pastva pro oko i chuťové buňky).
Co ještě v Istanbulu stojí za doporučení? Přejít přes Galatský most (je dvou patrový a rozevírací,
ve spodním patře jsou restaurace), odkud se můžeme pokochat pohledem na rušný lodní provoz v průlivu, do
čtvrtí Bayoglu: je tu pěší zóna typu "Příkopy", dva křesťanské kostely a nejstarší metro na evropském kontinentu (nepočítáme-li Londýn;
jde spíš o podzemní lanovku od moře do horní části města), ale především Galatská věž, z níž je
asi nejkrásnější výhled na celý Instanbul (včetně jeho asijské části). A zbyde-li čas, podívat se na rybí trh u rybářského přístavu.
[2008]
ÚvodCestaIstanbulAnkaraKappadokiePamukkale a HierapolisAntika při pobřeží© Helena Dvořáková