Turecko

Ankara

Cesta z Istanbulu do Ankary trvá autobusem asi 6 hodin. Z vetší části po dálnici nebo velmi dobré silnici. Dlouho trvá, než vůbec opustíme Istanbul, předměstí jsou roztažená na mnoho kilometrů. Jinak se jede nepříliš zajímavou krajinou, jen krátce před Ankarou se začnou zvedat vršky s hezkými skalami.

Ankara, centrum Anatolie, se stala hlavním městem Turecka až v r.1923, a to díky prvnímu tureckému prezidentovi Atatürkovi, jehož zásluhou vznikla turecká republika "evropského střihu". Atatürka, (jmenoval se Mustafa Kemal, toto je čestný titul "otec Turků"), si vážejí nejen v Ankaře, ale v celém Turecku, až to skoro hraničí s kultem osobnosti. I když byl asi trochu diktátor, podařilo se mu Turecko neuvěřitelně zmodernizovat: přičinil se o zrušení sultanátu a chalífátu a sepsání ústavy turecké republiky, omezil vliv církve, nahradil arabské písmo latinkou a zavedl gregoriánský kalendář, zakázal fezy, udělal hodně pro zrovnoprávnění žen a rozvoj vzdělání. V Ankaře má mauzoleum jménem Anit Kabir na jednom z pahorků. Vede k němu stometrová monumentální kolonáda se sochami chetitských lvů. Kromě toho, že je zde pochován on a jeho nástupce Ismet Inönü, je v areálu muzeum o historii jeho vojenského a politického působení, řada jeho osobních věcí včetně aut a také výjevy z bitvy u Gallipoli (za 1.světové války zde Turci zvítězili nad spojenci Dohody v námořní bitvě o Dardanely) a z národně-osvobozenecké války proti Řecku - obdoba Maroldova panorama, navíc ozvučená. Památník má hezkou parkovou úpravu a střeží ho vojáčci v legračních uniformách.

Jinak je Ankara město kontrastů. Když se stala hlavním městem, nebyla tu ani kanalizace. Dnes má asi 4 milióny obyvatel a je to moderní velkoměsto - ovšem jen jeho novější část. Stará Ankara, čtvrtě v okolí citadely, to jsou převážně domečky se střechami z vlnitého plechu, všelijak zflikované, ovšem i v těch nejubožejších uličkách (pro strmý svah stěží sjízdných) jsou auta a na střechách satelitní antény. Citadela - Hisar - stojí z návštěvu, je odtud krásný výhled na starou i novou Ankaru (i na vojenskou pevnost na sousedním kopci). Pokud přijdete bránou Hisar Kapisi, projdete i malebnou uličkou bazarů, kde se prodávají všeliké "starožitnosti", zejména měděné předměty. Ve staré části Ankary je také několik mešit, vesměs v tzv. seldžuckém stylu, tj. s plochou střechou. Obzvlášť zajímavá je nejstarší ankarská mešita Aslahane z 13.století s dřevěným stropem a sloupy s hlavicemi, pěkná je i Aleattinova mešita u citadely.

Poblíž centra (kde na hlavním náměstí stojí Atatürkova jezdecká socha) je soustředěno několik památek z doby římské: Augustův chrám (s nápisy o Augustových činech), Juliánův sloup (zvaný též sloup "královny ze Sáby") a zbytky římských lázní (v areálu na vstupné). "Klasická" mešita Haci Bayram Camii je ve srovnání s istanbulskými "chudou příbuznou": na rozdíl od "ohrádek" má ale pro ženy vyhrazený prostor na galerii. Z nové Ankary jsme toho moc neviděli, ani z vyhlídkové věže Atakule, která je 125 m vysoká, protože bylo poměrně zamlženo. Trochu zklamala večerní procházka "parkem mládeže" Gencli Park: byl v renkostrukci a malebná jezírka byla vypuštěná. Kdyby bylo víc času, asi by stálo za to navštívit Muzeum anatolských civilizací a moderní mešitu, která je prý největší v Turecku.

[2008]

ÚvodCestaIstanbulAnkaraKappadokiePamukkale a HierapolisAntika při pobřeží

© Helena Dvořáková