Turecko

Kappadokie

Přejezd z Ankary do Kappadokie v centrální Anatolii trvá celé odpoledne, jedeme převážně pustým rovinatým krajem a jediným zpestřením cesty je zastávka u slaného jezera Tüz-Gülü (je rozlehlé a mělké, teplá voda je hodně slaná a občas se dají najít větvičky porostlé solnými krystalky). Jak se blížíme k městu Avanos, kde máme strávit dvě noci, krajina se znenadání mění: všude kolem nás, kam až oko dohlédne, se objevují homolky, kopečky, komíny a skály různých podivných tvarů. Občas vyhlodané lidskou rukou, aby se využily jako obydlí, sklípky, holubníky. Skalní útvary tvořené sopečným tufem jsou dílem nedaleké sopky Erciyes Dagi, které v průběhu tisíciletí dotvořila eroze a lidé. Snad nic podobného Kappadokii na světě neexistuje.

Avanos je jedním ze tří center této oblasti a na turisty je dobře připraven. Každý zájezd, který sem míří za přírodními krásami, musí povinně absolvovat "exkurze" k seznámení s místní rukodělnou výrobou, nabízí se i folklórní večer. Během dvou dnů v Kappadokii navštěvujeme hrnčířskou a onyxovou dílnu a výrobnu ručně tkaných koberců. Nutno konstatovat, že nic z toho není nezajímavé, místní koberce jsou fakt umělecká díla a jejich tkadleny je třeba opravdu obdivovat. Po předváděčce a pohoštění jablečným čajem vždy pobydeme nějaký čas v přilehlém krámku. Účastníci zájezdu nejsou příliš koupěchtiví, takže je otázkou, zda se majitelům naše návštěva vyplatí. Ale to není náš problém. Turci jsou vůbec obchodně zdatní. V Avanosu si jeden majitel keramické dílny zvýšil návštěvnost svého krámku tím, že zde zřídil muzeum vlasů - zaslané pramínky s popisky sbírá už 30 let.

Bližší poznávání Kappadokie zahajujeme návštěvou podzemního města Kaymakli (jsou zde turistům zpřístupněna dvě, Kaymakli s pěti podzemními patry, větší Derinkuyu s osmi). Je až neuvěřitelné, jak dobře to dávní obyvatelé, kteří ho vybudovali, aby se zde mohli i dlouhodobě ukrývat před nepřáteli, měli promyšlené. Pamatovali na vše: byly tu soukromé i společné prostory, studny a spižírny, stáje pro dobytek i provizorní hřbitov, vše s perfektním odvětráním. Dalším bodem programu je skalní hrad v městečku Uchisar, které je zpoloviny vytesané do tufových skal: z vrcholu "hradu" je nádherný výhled do všech stran. Ale i samotná jízda autobusem naskýtá tolik neobyčejných pohledů, že je nutno občas udělat zastávku jen proto, abychom si ty zázraky přírody nafotili. Zvlášť pozoruhodné jsou kamenné hřiby, pokličky či dokonce "domečky", které vznikly tam, kde eroze nestejně opracovávala různé vrstvy horniny. Zlatým hřebem je ale návštěva komplexu skalních chrámů v Göreme. Mnišské komunity, které zde žily, vydlabaly do skály nejen svá obydlí a "hospodářské prostory", ale především množství kaplí a kostelíků zasvěcených nejrůznějším svatým, jejichž vnitřní výzdobě věnovaly nemalou práci. Nejkrásnější je patrový kostel Tokali s barevnými výjevy z Kristova života.

Abychom si jenom nevozili zadek, máme na programu i jeden menší turistický výlet - kaňon Ihlara. Oproti jinak suché a vyprahlé Kappadokii je údolí Ilhara příjemnou zelenou oázou - díky říčce Melendiz, která ho vyhloubila a klikatí se po jeho dně. Zdejší přírodní scenérie jsou tak zajímavé, že byly vybrány pro natáčení slavného filmu Hvězdné války. I ve skalních stěnách tohoto kaňonu žili mniši a vyhloubili tu své kostely, jejich výzdoba je však dnes již v dost žalostném stavu (jsou většinou ve vyšších partiích, vydrápat se k nim dá někdy dost námahy). Náš výlet je dlouhý cca 12 km - procházíme zhruba polovinu údolí. Na zpáteční cestu se obracíme v místech, kde se údolí dočasně rozevírá a před námi se objevuje pravá turecká vesnice (Belisirma), jejíž obyvatelé tu zřejmě pořád žijí stejně jako před sto lety. Autobus pak zastavuje ještě naposledy na druhém konci kaňonu u vesnice Selime: vedle dalších skalních chrámů je tu také muslimský hřbitov s hrobkou sultána Selima.

[2008]

ÚvodCestaIstanbulAnkaraKappadokiePamukkale a HierapolisAntika při pobřeží

© Helena Dvořáková