Turecko

Pamukkale a Hierapolis

Nočním přejezdem se přemísťujeme z Kappadokie do Pamukkale. K hotelu přijíždíme asi ve čtyři ráno a k našemu překvapení nás rovnou ubytují a nechají nás zde dospat. Hotel Artemis patří k levnějším, i když má i vlastní bazén (který v tomto ročním období nevyužijeme).
Jméno Pamukkale znamená "bavlněný hrad" - travertinové kaskády kousek nad vesnicí hrad opravdu připomínají. Areál Pamukkale-Hierapolis má tři "přístupové body" (s pokladnami). Cesta, kterou se vydáváme my, je asi nejromantičtější - musíme bosky vystoupat celý bílý kopec, přesněji řečeno probrodit se vodou, která občas teče i přes cestu, a mělkými jezírky. Voda není nejteplejší. Naštěstí se to nahoře změní: ve stružce, napájející kaskády, teče voda téměř horká, takže si tam všichni chvilku posedíme a ohříváme se. A kocháme se pohledy na bílou nádheru pod námi, lesknoucí se v ranním slunci. Do jezírek se už bohužel vstupovat nesmí, jen na kraj - hlídá to místní ochranář a píšťalkou hned případné opovážlivce vyhání. Kaskády jsou velmi rozlehlé, táhnou se do šířky na téměř 3 km a dosahují výšky asi 160 m, ale ne všude teče voda. Neblahý pokus vybudovat na kopci hotelový areál prý způsobil před časem takové odčerpání spodních vod, až hrozilo vyschnutí kaskád. Stavba byla sice zlikvidována (dnes je nahoře jen muzeum s antickými vykopávkami a termální koupaliště, kde si zájemci zaplavou mezi antickými troskami), ale veškerá voda se už nevrátila, takže musel být vybudován systém střídavého "zavlažování" různých částí kaskád. A pro zájemce o cachtání jsou tu vybetonované umělé rybníčky v parkové úpravě...

Nad travertinovými kaskádami se rozkládají zbytky antického města Hierapolis, založeného ve 2.století př. Kr. jako lázně právě kvůli termálním pramenům (leckde jsou dosud vidět zbytky v kameni vydlabaných stružek, které vodu do města přiváděly). Od zbytků pevnosti je nejhezčí pohled na hlavní část kaskád, pak je možné pokračovat kolem muzea k "hlavní městské třídě" s řadou zachovaných sloupů a Domitianovou bránou, k bazilice a dále k nekropoli. Ke zříceninám antických chrámů, k divadlu a martyrionu sv. Filipa se musí poněkud do kopce. U Apollónova chrámu se (z bezpečnostních důvodů v oploceném areálu) nachází jeskyně Plutoneion, do níž prý chodili kněží, aby dostali vidění - vyvěrají tam toxické plyny. Martyrion sv. Filipa je zvláštní kruhová stavba, postavená na místě, kde prý byl sv. Filip ukamenován - žádný hrob tu však objeven nebyl. Zato je tu doklad křesťanského původu stavby - vytesané kříže. Největším zážitkem je však prohlídka nekropole. Patří k nejrozsáhlejším antickým pohřebištím vůbec, nachází se zde kolem 1200 hrobek: z různých dob, různých tvarů a velikostí, v různě zachovalém stavu. Jsou tu hrobky jednoduché, hrobky-domy (i patrové), hrobky kruhového půdorysu, často s reliéfní výzdobou.

Večer se jedeme podívat do nedaleké vesnice Karahayit na tzv. "malé Pamukkale". Jsou zde miniaturní kaskády, ale a pro změnu barevné, resp. žluto-červené. Zdejší minerální pramen zřejmě obsahuje zase jiné příměsi, něco podobného jako slovenská Bešeňová.

[2008]

ÚvodCestaIstanbulAnkaraKappadokiePamukkale a HierapolisAntika při pobřeží

© Helena Dvořáková