Turecko
Antické památky při pobřeží
Z Pamukkale jedeme k pobřeží, kde v krásném hotelu v Özdere strávíme dvě noci.
Cestou děláme několik zastávek. V železničním muzeu v Camliku, kde objevujeme i škodováckou
parní mašinu, na prezentaci kožených oděvů v místní výrobně, a v městečku Selcuk. Tam si
prohlížíme mešitu Isa Bey a zbytky Artemidina chrámu (je znám pod jménem "v Efesu", i když
je od tohoto města docela daleko). Patřil k sedmi antickým divům světa
a dnes z jeho 127 sloupů můžeme vidět ubohé poskládané zbytky jediného. Chrám zapálil jakýsi Hérostratos, který se tím
chtěl zapsat do dějin, což se mu bohužel podařilo. Mešita v Selcuku ze 14.století patří k prvním mešitám
kopulovitého typu, ale je dost zchátralá, z jejích dvou minaretů zbylo jen torzo jednoho. Nad městem
na kopci se tyčí mohutná pevnost (využívaná vojensky), dále jsou tu zbytky římských lázní a bazilika sv. Jana
(kde je i údajný hrob Jana Evangelisty).
Moře je ještě studené, ale většina zájezdu ho vyzkouší, pochopitelně jako jediní z osazenstva
nepříliš obsazeného hotelu. Po pobřeží se dá jít
jen na jednu stranu, protože jinak je tu přísně střežený vojenský prostor. Řecko, tedy jeho ostrovy,
je opravdu na dohled. Z výběžku se zbytky větrného mlýna je na ně pěkný výhled. Hotel nás mile
překvapuje bohotými a chutnými švédskými stoly u snídaně i večeře.
Druhý den objíždíme, Didymu, Milétos a Efes. Protože je to v Turecku pro zájezdy povinné,
"nafasovali" jsme místního průvodce, bývalého učitele dějepisu. Vykládá německy a je hodně
užvaňený, dobrovolný tlumočník ne vždy zachytí to podstatné. Dali bychom přednost stručným
informacím a individuálnímu toulání se mezi zříceninami, což nakonec někteří z nás učiní.
V Didymě byla po Delftách nejslavnější antická věštírna.
Z Apollónova chrámu se mnoho nezachovalo, ale z jeho několika sloupů je vidět, že byl mohutný. Mají
tu také kamennou hlavu sfingy, která byla symbolem této věštírny.
Milétos, rodiště učence Thaleta (viz Thaletova kružnice), byl kdysi významným přístavem, ale jak
se ústí řeky Menandros (od ní pochází název meandry) postupně zanášelo, Milét se ocitl několik
kilometrů ve vnitrozemí a ztratil na významu.Vjezd do přístavu na noc uzavíral řetěz, na jehož
koncích stáli kamenní lvi. Jejich zbytky se zachovaly a náš vlastní průvodce nám jednoho ukazuje.
To je něco, co oficiální výpravy obvykle nevidí. Turecký průvodce věnuje většinu výkladu antickému
divadlu z 1.století, které je v poměrně dobrém stavu. Jinak jsou tu v bažinatě vypadající krajině rozesety
zbytky dalších staveb: Faustiny lázně, chrámek Delphinion, a taky malá mešita Ilyas Bey.
V Efesu máme zastavení vícero. Nejprve vyjíždíme do kopce nad zbytky antického města ke křesťanskému poutnímu místu zvanému turecky Meryem Ana. Dva kamenné domky, z nichž jeden je upravený jako kaplička, a "posvátný" pramen stojí na místě, kde prý po Ježíšově ukřižování žila pod ochranou sv.Jana Panna Marie. Místo bylo "objeveno" na základě vidění německé jeptišky z přelomu 18. a 19.století a posléze r.1967 bylo papežem uznáno za autentické. Vstupné sem je nejvyšší ze všech míst, která jsme navštívili (12 YTL) - asi chtějí Turci na nás "nevěřících" vydělat. Ve vlastním Efesu strávíme nejvíc času - jeho zříceniny jsou poměrně rozsáhlé. Město Efes dosahovalo největšího rozkvětu v prvních stoletích po Kristu jako významný přístav, po zanesení přístavu upadalo a hodně ho poničila i četná zemětřesení. Řada památek byla nejspíš znovu vztyčena kvůli turistům, velkou rekonstrukcí určitě prošlo i průčelí Celsiovy knihovny, která byla po alexandrijské a pergamské třetí největší knihovnou antického světa. Ale je opravdu monumentální a jeho výzdoba je nádherná. Jinak je tu opět velké divadlo, kde se dnes konají koncerty. Nejvíc na člověka zapůsobí hlavní dlážděná ulice se zbytky nejrůznějších budov po obou stranách (včetně veřejných latrín či nevěstince). Nejkrásnější jsou pozůstatky Hadriánova chrámu a Herkulova brána, prvotřídní ukázky antického sochařského umění. Nedaleko jsou k vidění dvě další památky vztahující se ke křesťanské minulosti těchto míst: hrob sv. Lukáše a tzv. Jeskyně sedmi spáčů. Zde se prý kdysi ukrylo před pronásledováním sedm bratří: usnuli, a než se probudili, uplynulo sto let a křesťanství se mezitím stalo státním náboženstvím. Nad jeskyní byla postavena svatyňka, z níž se zachovala (nepřístupná) zřícenina.
Další den je na programu Pergamon. Původní antické město se rozkládalo na vysokém kopci - bylo založeno Řeky, pak bylo sídlem
pergamských králů a posléze se stalo hlavním městem římské provincie Asie. Z celého areálu je opět nejzachovalejší stavbou divadlo
(ze 3.století př.Kr.) - pojalo prý 10 000 diváků. Stálo zde několik chrámů: z Traianova chrámu na nejvyšším místě se zachovala řada sloupů,
zato z Diova chrámu téměř nic - i proto, že nádherný oltář Němci koncem 19.století rozebrali
a vystavují v berlínském muzeu. Procházka mezi pozůstatky hradeb, zbrojnice, slavné knihovny a úlomky bůhvíčeho s krásnými
reliéfy je příjemná a je odtud krásný výhled do kraje. Kromě novodobého města Bergama můžeme zahlédnout i ruiny
starověkého Asklépeionu, lékařského střediska založeného místním
rodákem lékařem Galénem, a zbytky akvaduktu, který do města přiváděl vodu. Dole v Bergamu se dá prohlédnout tzv. Červená bazilika,
cihlový chrám z byzantských dob.
Po noclehu u moře poblíž města Ayvalik nás čeká poslední den cesty. Dopoledne absolvujeme, již bez průvodce,
prohlídku Tróje. Z města, které objevil německý archeolog-amatér Heinrich Schliemann, jsou k vidění většinou jen
základy staveb z nejrůznějších dob: město v antické době několikrát zaniklo (požáry, válkami, zemětřesením) a bylo
znovu vybudováno, takže se mluví o Tróji I až XIII - homérovská vrstva je prý ta sedmá či osmá. Jinak je tu
hlavní atrakcí maketa trójského koně. Z Tróje se přesunujeme do Lapseki nedaleko Canakale, odkud nás trajekt převáží
do evropské části Turecka do Gelibolu (Gallipoli). Večer jsme v Istanbulu, kde si pobudeme ještě další den. O tom viz kapitola Istanbul.
Zpáteční cesta vlakem (opět s přestupy v Bukurešti a v Budapešti) trvá o něco kratší dobu, protože nemáme čekací
dobu v Bukurešti. Zato ale kvůli zpoždění tak tak stíháme přípoj, nicméně vše dobře dopadne.
[2008]
ÚvodCestaIstanbulAnkaraKappadokiePamukkale a HierapolisAntika při pobřeží© Helena Dvořáková